Písničkář František Segrado:
Když odcházejí staří kamarádi

Uznávaný písničkář čekal až do šedesátky, než vyjde jeho první sólové album. Radost z úspěchu zanedlouho vystřídal smutek. Byl totiž jedním z nejbližších přátel skladatele Petra Hapky. A tak je teď v jeho hlase znát bolest i únava.

Dá se popsat, jaké období právě prožíváte?
Já měl štěstí, že jsem měl staré kamarády. Takové, od kterých jsem se dozvěděl vše, co je pro život podstatné. To se obvykle od stejně starých nebo mladších nedozvíte. Jenže teď mi odcházejí. Petr byl jeden z nich. Mám pocit, že tempo, jakým staří kamarádi z mého života v posledních letech mizí, je moc rychlé.

Přemýšlíte v takové situaci více nad stárnutím?
Já jsem za Petrem často jezdil, i v poslední době, kdy už na tom nebyl dobře. Možná mě někteří lidé podezírali, že za ním jezdím, protože chci, aby mi ještě dal nějaké písničky, ale to je jedno. My jsme si opravdu rozuměli. No a v poslední době jsem si uvědomil, jak je to hrozné, když kvalita života jde do kopru. Pro každého chlapa je to hrozné. K nepřežití. Takže smrt je pak vysvobozením. Představuju si, že už tam nahoře pije panáčky.

Byl opravdu výjimečný, jak se teď o něm často říká a píše?
Jsou typy lidí, kteří, když přijdou do plné hospody, a vy najednou cítíte, že přišli. To byl on. Sedíte v kavárně, vejde postupně třicet lidí a ani je nezaregistrujete. Pak vešel Petr a všichni ho zaznamenali. Ne proto, že byl známý. On, i když seděl v koutě, byl ve středu místnosti.

Vy jste spolupracoval dlouho s ním i s Michalem Horáčkem, zpíval jste na albech jiných interpretů, tak jak to, že jste si na vlastní desku počkal až do šedesáti?
Hostoval jsem asi na osmnácti albech svých kamarádů, ale přitom jsem si na vlastní album tajně myslel. Chystal jsem si písničky řadu let. Michal Horáček to věděl a jednoho dne mi oznámil, že do toho půjde se mnou. Že napíše k mé hudbě texty a desku se mnou připraví. Jsme stejná generace, máme stejné hudební lásky, šlo to rychleji, než jsem si vůbec dovedl představit.

A jak se stalo, že na vašem albu je i úplně poslední písnička Petra Hapky?
Opravdu jsme si rozuměli a měli hodně společného. Petrův otec pocházel z Valašska jako já, na Moravě měl rodinu, měli jsme k sobě blízko v mnoha směrech. Třeba také v tom, že oba rádi žijeme v noci. Klidně jsme si telefonovali v jednu, ve dvě v noci, což některým lidem vadí. Nám ne, naopak. Tu písničku Když tudy vezli Gagarina měl původně připravenou pro sebe. Myslel, že si ji ještě někdy zazpívá. Když jsem ji nahrál a přivezl mu ji pustit, řekl: Který blbec to zpívá? To znamenalo, že je s výsledkem spokojený.

Vysvětlujete si nějak, jak je možné, že někdo život v šedesáti takzvaně balí a má pocit, že má vše za sebou, zatímco někdo jiný se ocitne na vrcholu?
Tak to nevím. Ale nevěřím, že člověk je jen ovlivňován osudem. Myslím, že je na každém, jak se životem naloží. A hlavně, štěstí přeje připraveným, což se v mém případě potvrdilo.

Co si pod tím představit?
O mě se někdy říká, že jsem všeuměl. To je taková blbost. Ve výsledku mi lidi domů pomalu už nosí i nefungující budíky, protože si myslí, že je umím opravit, když jako umím všechno. Na druhé straně, když člověk je nějakou dobu na světě, ledacos by časem měl pochopit. Když sbíráte zkušenosti a občas se nad něčím zamyslíte, v něčem by se to mělo projevit. Třeba v tom, že víte, o čem chcete zpívat. Tak, aby lidé měli pocit, že se to dá poslouchat. Aby z toho nebyla písnička typu: láska-páska. V tom je vyšší věk výhodou.

Ještě v něčem má výhodu?
V tom, že čím dál méně dáváte na různé rádce a našeptávače. Začne vám být více jedno, co si o vás lidé myslí, protože máte svůj okruh přátel, kteří se časem vytříbili. Já měl obrovské štěstí, že jsem se setkal se lidmi jako je Michal Horáček nebo Petr Hapka. Nikdy jsem se nikam necpal a přesto jsme se setkali. To je věc, za kterou jsem hodně vděčný. Za všechny ty moje kamarády.


František Segrado se narodil 8.ledna 1955 ve Vsetíně, kde dodnes žije. Řadu let se věnuje muzice, vystupuje s kapelou Veselá bída. Do povědomí veřejnosti se dostal, když jej anagažoval Michal Horáček ve svém představení Kudykam. S Michalem Horáčkem a Petrem Hapkou spolupracoval přes jedenáct let, letos mu vyšla jeho první sólová deska s názvem Segrado.