Tak jak to tedy bylo? Omluvili
se komunisté národu, nebo ne?

V roce 1989 jsem doufal, že přestane vycházení Rudého práva, že skončil KSČ režim se vším, nestalo se. Převládá názor, že převrat chytrých komunistů proti hloupým. Kam jen jednou šlape noha komunistů, tam nikdy tráva neporoste. Měl jsem štěstí na rodinu a přátele v zahraničí a od ORF program televize poštou zdarma. Že jsem nemohl vystudovat vysokou už nevadí. Stejně bych neučil.

Bohužel, nelze zapomenout. Zločiny, které spáchal komunismus na našem národu jsou nezapomenutelné. Omluva opravdu nestačí.

Mne už to taky nebolí, ale myslím si, že lidé by měli vědět. A co si z toho každý vezme, jaký postoj k tomu zaujme, to už je jeho věc.

A ještě dodám, že v restituci jsme se sestrou nedostaly za otcovu firmu ani korunu, protože kanceláře měla v pronajatém objektu, a dále jen stavební materiál, stroje, účty. Na to se restituce nevztahovala. Stejně ale, co by mi vrátily peníze, jak napsala Jitka. My jsme se s maminkou měly tak "dobře", že když u nás na střední škole třídní profesor zjišťoval rodinné příjmy (nevím, co to bylo za nesmysl) a já řekla tu směšnou částku pro 3 lidi, tak mi kantor řekl přede všemi Prosím vás a můžete mi říct, z čeho vlastně žijete? A já se skoro rozbrečela, že jsem se styděla.

Národ zapomíná jakého bezpráví se komunisté dopouštěli, kdysi jsem se zmiňovala, jak naše rodina přišla o dům se zahradou, v druhém jsme měli nájemníky přidělované MNV . Vytrvale říkali všem soudružko a soudruhu, ačkoli u nich nebyli ! Nepovažuji jejich omluvu za omluvu,

Za komoušů se kradlo po kapičkách, protože soudruzi věděli, že u koryta zůstanou hafo let a nyní se krade ve velkém, protože u koryta jsou chvilku!

Místo sankcí a zrušení KSČ se jen přejmenovali na KSČM a tvrdí, že s předchozími činy nemají nic společného. můj otec byl v roce 1948 vyhozen z vysoké škole, přestože měl udělený odznak československého partyzána, když bojoval proti Němcům ve Francii po totálním nasazení v Německu. Komunisté se báli, aby neskončili rozvěšení na kandelábrech jako v Maďarsku 1956, tak se připravovali na předání moci tak, aby jim zůstal veškerý majetek. Což se jim povedlo a neskončili zastřelení u zdi jako v Rumunsku prezident Ceaușescu a jeho manželka. Dnes bývalí komunisté zaměstnávají ve svých zprivatizovaných podnicích opět bývalé nestraníky. Měli kapitál pro začátky v podnikání. Milouš Jakeš dodnes bydlí v rodinném domě vyvlastněném po emigrantovi. Tam omluva nestačí. Chtělo by to vrátit nakradené majetky, ale restituční zákony se hodily jen na některé objekty. Na jiné jsou bezzubé. To je realita a omluvy jsou k smíchu.

Jak to vidím? Nikdy do žádné strany, nikdy do žádné církve, nikdy žádnou ideologii. Preferuji naprostou svobodu.

Přestože jednoho komunistu z našeho zastupitelstva považuji za slušného člověka, nikdy bych ho ani jiného člena této strany nevolila. Kvůli komoušům jsem přišla o tátu (emigroval v roce 69) a současné výlevy soudružky Semelové mě utvrzují v názoru, že si na ně musíme dávat bacha.

Dokonale viem ako je bývať v rodičovskom dome, na ktorom je pribitá ceduľka: "Štátny majetok, poškodenie sa trestá". Film Habermannův mlýn je takmer o našej rodine.