Kapří povídání

23. 12. 2014

Autor: Jan Raška

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Šimková 25.12.2014 15:43

Ještě že mám na ryby alergii .a jíst je nemůžu.Po tomhle krásném povídání už bych je asi nejedla.

Hana Šorejsová 24.12.2014 10:53

Honzo, moc se Vám to zadařilo, je to humorně napsáno a mile.

Anna Vrbovská 24.12.2014 09:53

Moc pěkně napsáno, veselé a smutné zároveň.

Eva Mužíková 23.12.2014 22:59

Tak jsem ráda, že už mám nějakého toho Otu v mrazáku. Po přečten sice humorného povídání, bych asi neměla to srdce jít si ke kádi stoupnout...:))))

Lidmila Nejedlá 23.12.2014 18:21

Humoru není nikdy dost...tak pozor, ať vám nezaskočí z Oty kost...

Hana Rypáčková 23.12.2014 17:23

Tak trochu sadočtení...Už jsme jednoho malého s dětmi pustili .A koupili jsme půlenou rybu...Ta nemluvila . Tak šťastné a veselé...I pro ryby.

Alena Vávrová 23.12.2014 15:34

Vtipné kapří povídání. Já budu asi letos po dlouhé době bez kapra, i když ryby moc ráda. Ale nepřišla jsem tak úplně zkrátka. Po výlovu jezera v půli listopadu jsem byla s rodinou na rybích hodech v restauraci a dala jsem si rybí polévku Bezdrev a kapra a lá Rožmberk ;-).

Jiřina Topolová 23.12.2014 15:13

Taky mi je vždy těch kapříků líto. Ale napsal jste to pěkně.

Zuzana Pivcová 23.12.2014 15:11

Trochu se, Honzo, nad Tvým kapřím nápadem usmívám, ale zároveň je mi i smutno. Prodejním kádím se obloukem vyhýbám. Každý jsme nějaký.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá