Vzpomínky na zimu našeho mládí

Nádherné,krásné a to video.....a fotky..

Oznamuji všem, že jsem závratnou rychlostí dostala od Bertíků ilustraci i s věnováním...děkuji velice, klaním se a dávám do fotografií na profil.

Eviko ahoj, tak Tys nám zamlčela žes z rodu Aloise Jiráska - Zapadlí vlastenci ..!?? To se ti to potom píše !! chi chi....a mne okouzlily i Tvoje ilustrace, prodáš jednu? Tu duchnu s nočníčkem...:)) Krásné naše spisovatelko a malířko !! Jen tak dále do finále...ale Bertík moc neposlouchá, viď ??!!...:))) p.s. nemůžu jen chválit, chápeš...

Jak jsou si naše vzpomínky podobné... děkuji za vaše příspěvky.

V našem městském bytě se do konce 50.let také topilo jen v kuchyni.Ve velkých kachlových kamnech v pokoji se topilo jen o Vánocích.Jinak tam bylo často mrazivo.Nicméně jsem denně musela cvičit 20 min.na klavír,déle se to ani nedalo vydržet.A na hlavě jsem měla čepici.Ale to je proti podmínkám ve vzpomínkách paní Evy úplný komfort.

Bertíkovo radostné dovádění znásobuje i mou radost ze sněhu.Ani ve městě jsme v bytě neměli všude teplo...A ráno se vstávalo do chladna.Na tahaly jsme si se sestrou spodní prádlo pod peřinu a zahřívaly je.Nemám ráda přetopíno.V paneláku vůbec neotvíráme ventily,ale stačí trubky na zdi..Boule na packách má už zase pes, někdy ho musím vzít a odnést, ani nemůže jít.

Ještě dopisuji. Pustila jsem si video s Bertíkem. Přesně takhle dováděla na louce moje Dituška. Cítila pod sněhem hraboše. I naši dva noví pejsci v rodině jsou ze sněhu nadšení.

Do školy jsme to měly naštěstí jen kousek, ale ty nacucané tepláky a tatranky po příchodu domů ze zimních radovánek pamatuji také. Jakož i spaní v ledárně. Ložnice našeho bytu sousedila s nevytápěným objektem hasičárny. O svůj tepelný komfort jsme se musely jako děti postarat samy - dát si zavčas u kuchyňských klubek nahřát cihlu nebo střešní tašku. Zabalenou do hadru ji v loži pod peřinou několikrát přemístit. Nejhorší to bylo po sobotním koupání. Koupelna s WC se v zimě taktéž nedala vytopit - byla nad vstupní chodbou do domu. Později každodenní "natloukání" patron do piliňáku, který ale místnost stejně nevytopil. Jelikož jsme jako děti nic jiného nepoznaly, nevadilo nám to.

Tak to je úplně pohádková vzpomínka. Také pamatuji zimy se sněhem i v Praze. Se spaním jsme to měli podobné. V ložnici nebyla kamna vůbec, babička vždy večer na chvíli otevřela dveře z kuchyně, aby nám "zavlažila". Do postele jsme dostávali gumovou lahev s horkou vodou a jinovatku ráno na peřině jsme měli dost často. Ten úprk do teplé kuchyně si také jasně vybavuji. A odhrabávání sněhu před odchodem do školy okolo naší rohové zahrady. Nejhorší bylo pumpování vody na dvoře. Voda byla spuštěná, aby nezamrzala, tak se muselo snad dvacetkrát zapumpovat než začala téct. A já jsem se tak otužila, že spaní v teple mi nedělá dobře dodnes. V ložnici mám i tady jen bubínek protažený od krbových kamen a teď večer maximálně 15.

Při čtení tvého článku se mě vybavila naše ložnice z mládí.Kamna přestaly hřát v 10h a pak,jak píše Alena, jsme se musely starat svým teplem.:-) Jezdila k nám má kamarádka z města a ještě teď vzpomíná na naši zimu v ložnici.Jinak ale bylo všechno ostatní fajn. A ještě jsem si něco uvědomila.Že byl jiný vztah učitel a žáci.U nás byla dvojtřídka a bylo to takové nějaké milé,kamarádské,ale s respektem.Že by nostalgie?