Můj zážitek roku:
Dopis do nebe

Moc hezky napsáno, mám s kosy podobné zážitky z chalupy. Kosice si pro mne létala až do chodby, abych vyhnala kočku.

Lidmilo, jakobyste prožívala a mluvila za mne. Ztratila jsem všechny z rodiny a všechny náhle a tragicky, naposledy maminku, která mi neskutečně chybí. Zůstala ale v mém srdíčku a vzpomínkách, povídám si s ní, ať už doma u jejich fotografií, či v přírodě nebo pomocí sýkorek, které jsme společně krmily a já v tom pokračuji. Večer někdy pozoruji hvězdy a ptám se, která je ta maminky. V zimě, když se z nebe sypal sníh, ptala jsem se, které z vloček jsou těmi mými z rodiny, co mi navždy odešli a v podobě vloček se přišli na skok podívat... Smutek zatím neodešel, zůstává v mém srdíčku a na duši, ale i mě pomáhá právě příroda, má fenka Meginka u útulku, ale i tyto stránky a Vaše články. Děkuji za ně. Eva

Dojemně krásno smutné....

Milá Lidmilko,nádherný příběh svědčící o krásném sourozeneckém vztahu a o Tvé láskyplné duši.Chytil mě za srdíčko,jak to ostatně Tvé příběhy umí.Veselé i vážné,ale vždy plné naděje a optimismu.Díky.mm

Moc pěkná vzpomínka na bratra.Říká se že sdělená bolest je poloviční bolest a je to tak.

Pěkná a citlivá vzpomínka na bratra. Příroda je moudrá a my si jí tak málo vážíme. Můj bratr zemřel už před deseti lety, kdyby ještě byl, myslím, že spousta věcí v mém okolí by se vyvíjela jinak a líp.

Krásný dopis citlivě a s láskou napsaný, vehnal mi slzy do očí ...

moc pěkné a dojemné

Z bolesti se nemusíme jen vyplakat, můžeme se vypsat...Krásné.

Lidmilo, přečtení tvého článku ve mně nechalo takové zvláštní pocity. Na jedné straně pocit smutku, na druhé straně nádherný pocit z citlivého vylíčení " kosího příběhu. . Díky