Strach

Strach

4. 1. 2015

Nedávno jsme s dlouholetou přítelkyní vzpomínaly na naše mládí a vzpomněly si na jednu legrační historku.

Když nám bylo asi šesnáct let, byly jsme obě na prázdninové brigádě v pionýrskím táboře v jižních Čechách. Já pracovala jako pionýrská vedoucí, měla jsem na starosti asi deset dětí kolem jedenácti let a moje přítelkyně pomáhala v kuchyni. Bylo to veselé, zábavné. Samy ještě skoro děti jsme se i s těmi mladšími docela vydováděly. Po večerce jsme si zase užívaly své "dospělosti", že můžeme být déle vzhůru a bavit se. Scházeli jsme se v kuchyni, kde se povídalo, něco dobrého se dalo sezobnout a ti starší i něco popili. Tábor byl stanový, u lesa a potřebné WC bylo několik desítek metrů vykopáno a ukryto chvojím v lese.

Jednou se naše povídání v kuchyni protáhlo skoro do půlnoci, kdy už byla hluboká černá noc, měsíc nesvítil. Než jsme šly spát, potřebovaly jsme navštívit i vzdálené WC. Vzaly jsme si velkou baterku a vydaly se na cestu. Jestli jste někdy šli s baterkou v temném lese, víte, že je to staršidelné samo o sobě, prože kromě kužele světla nevidíte nic a jste jako utopeni ve tmě. Každé zapraskání větvičky zní strašidelně.

Musím říci, že já se bála strašně, ale neřeka jsem své přítelkyni nic v domění, že ona se nebojí a je tak mou ochranitelkou. Nechtěla jsem ji svým strachem znejistit. Šly jsme hodnou chvíli, když v tom má kamarádka řekla: "Já se strašně bojím, bojíš se taky?" Já jen přisvědčila a obě jsme se daly na útěk zpět a raději si přičaply na okraji lesa, než tu cestu absolvovat ještě jednou. Dozvěděla jsem se pak od ní, že měla stejný úsudek jako já, myslela si, že když nic neříkám o strachu, tak se nebojím. Společně jsme se tomu již v bezpečí našeho stanu, zasmály. 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Já myslím, že trochu tajemného strachu k mládí patří a je i částečně vyhledáván, hlavně děvčaty, která si pak o tom vyprávějí. Je to samozřejmě něco jiného než opravdový děs. Asi jako když se děti bojí čerta a přitom chodí o Mikuláši po městě, dokud ho někde nepotkají. Je ale pravda, že za nás zase tolik odůvodněného strachu z kriminálních činů být nemuselo.
Eva Mužíková
Zdeni, úplně jsem se vcítila do toho okamžiku, kdy se kamarádka " odhalila" a přiznala strach. V duchu jsem letěla z lesa s vámi....
Jana Šenbergerová
Ne nadarmo se říká, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Ve dvou se to ale lépe táhne, v tomto případě zvládá. Jeden se vždy bojí víc. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%