Tento týden uplyne 135 let od narození badatele, kterému vděčíme za Věstonickou Venuši a možnost obdivovat podzemní labyrint Punkevních jeskyní i dna propasti Macocha. Karel Absolon byl jedním z nejvýznamnějších českých vědců meziválečného období, přesto už ho širší veřejnost prakticky nezná - navzdory tomu, že prožil bohatý a dobrodružný život.
„Vás všechny za kamarády živé a mrtvé vítám tu slavnostně a vroucně, neboť to co vidíte je vykoupeno těžkým strádáním duševním i tělesným...“ Tato slova napsal jeskyňář, archeolog a zoolog Karel Absolon všem, kdo navštíví Moravský kras, projdou Punkevními jeskyněmi na dno propasti Macocha a v člunech plujících po hladině podzemní řeky Punkvy se zase vrátí na denní světlo. Nijak nepřeháněl: do nalezení a zpřístupnění jeskyní vedoucích z údolí zvaného Pustý žleb jeskyněmi až do Macochy vložil mezi lety 1909 až 1933 obrovské prostředky, mimořádné pracovní nasazení i velký kus svého života.
Punkevní jeskyně
Karel Absolon se narodil 16. června 1877 v Boskovicích jako syn lékaře a dcery slavného jeskynního badatele a archeologa dr. Jindřicha Wankela. Ten také měl na jeho výchovu velký vliv. Absolon vystudoval filosofickou fakultu Karlovy university v Praze a zpočátku se zabýval především jeskynní faunou. Už za studií ale také zkoumal neznámé prostory jeskyň v Moravském krasu, v této práci pak velkoryse pokračoval i později.
Asi největším úspěchem jeho jeskyňářské práce byl objev a zpřístupnění Punkevních jeskyní. Dnešní turistická trasa suchou částí Punkevních jeskyní na dno Macochy a pak zpět po hladině podzemní řeky Punkvy na elektrických člunech je výsledkem nepředstavitelného úsilí a riskantních akcí: badatelé vedení Absolonem se potápěli pod hladinu v neohrabaných skafandrech, odčerpávali podzemní jezera, razili odvodňovací štoly, výbušninami odstřelovali skalní převisy. Výsledkem byla jedna z nejpopulárnějších turistických atrakcí u nás otevřená roku 1933.
Poté Karel Absolon obrátil svou pozornost na horní tok Punkvy nad Macochou, tady už se mu ale nedařilo. Zdlouhavé a nákladné úsilí skončilo záhadnou sabotáží 7. února 1934, kdy neznámý pachatel zapálil výdřevu šachty hloubené do předpokládaných podzemních prostor v místě zvaném Městikáď. Teprve mnohem později tu Absolonovi následníci objevili největší jeskynní systém u nás: několik desítek kilometrů dlouhý systém Amatérské jeskyně.
Věstonická venuše
Karel Absolon se ale neomezoval jen na speleologii. Mimořádný význam měla jeho archeologická práce na prehistorickém nalezišti v Dolních Věstonicích v letech 1924 až 1938. Odkryl tu ojedinělé sídliště lovců mamutů, které on sám nazýval Moravské Pompeje, čímž jej možná (nechtěně a navzdory svému poněkud bombastickému stylu) spíš podcenil. Lidé pod Pálavou tehdy zřejmě předběhli civilizační vývoj o několik tisíciletí; z Věstonic pocházejí první známé pokusy o keramiku, první portrétní skulptury, první doklady existence tkanin, možná i první počítadla a hudební nástroje... A především tu byla při jeho výzkumech nalezena slavná Věstonická Venuše.
Absolon - na rozdíl od většiny tehdejších vědců u nás - neváhal popularizovat svůj výzkum prostředky srozumitelnými i laikům. Pozornost široké veřejnosti upoutával články, knihami, filmovými záběry z dobrodružných badatelských akcí v podzemí, především ale vybudováním expozice Člověk a jeho rod na Výstavě soudobé kultury v Brně roku 1928. Jeho rekonstrukce mamuta a srstnatého nosorožce v životní velikosti postavené podle nálezů z moravských jeskyň se tehdy staly mimořádně populární.
Expozice byla později přejmenovaná na Anthropos a získala trvalé místo na brněnském výstavišti, Karel Absolon ale chtěl, aby z ní vznikl vědecký ústav zaměřený na prehistorii. Podařilo se mu získat i podporu takových lidí, jako byl Tomáš Masaryk a Tomáš Baťa, doba ale záměru nepřála.
S koncem první republiky nastal i Absolonův ústup ze slávy. Většina území, na nichž pracoval, připadla po Mnichovu Říši a nacisté se svými svéráznými historickými představami o jeho práci nestáli. V listopadu 1938 odešel na vlastní žádost do důchodu. Smutný osud měly i jeho archeologické sbírky: moravští vědci (čeští a němečtí společně) se je snažili uchránit před bombardováním i nenechavým zájmem Hermanna Göringa a uklidili je na mikulovský zámek. Ten však v dubnu 1945 za nejasných okolností do základů vyhořel. Věstonická venuše se zachránila jen šťastnou náhodou.
Roku 1945 se Karel Absolon snažil navázat na svou předválečnou činnost, brzy ale zjistil, že ani v novém státě mu štěstí nepokvete. Úspěchy a popularitu z předválečné doby mu mnozí kolegové neodpustili, a tak byl odsouzen jen k pořádání svých rukopisů, z nichž nemalá část po jeho smrti zmizela. Zemřel 6. října 1960.
Jan A. Novák
Další články autora na www.novakoviny.eu
