Žijeme v přízemním bytě rodinného domku v okrajové části hlavního města: můj manžel, já a naše malá fenka Sherry. Je jí už téměř 15 let a vůbec už neslyší. Tento její handicap je však vyrovnán vynikajícím čichem.
Předtím, než se všichni uložíme ke spravedlivému spánku (což bývá každý den až po půlnoci), manžel s naší fenkou chodí na zahradu, aby se naposledy vyvenčila.
Ten večer v listopadu – vlastně již brzy ráno – si Sherry najednou ještě v bytě stoupla ke dveřím vedoucím na chodbu a začala zuřivě štěkat. Podívali jsme se s manželem na sebe a říkali jsme si, cože se naší malé Sherry nezdá? Proč tak zuřivě štěká? Došli jsme k závěru, že se jí chce moc ven. Když manžel otevřel dveře do závětří, tak se pustila do štěkotu znovu. Co se to s ní dneska dějě? Proč se tak nezvykle chová?
Když oba vyšli z domku na zahradu, tak se manžel rozhlédl na všechny strany, a když nic neviděl, vydal se s malou Sherry dozadu za dům, kde se obvykle venčí. Když se za chvilku vraceli zpět, fenka se znovu rozštěkala.
Poté, co s ní manžel vešel do závětří a zavřel za sebou vstupní dveře, zaslechl, jak někdo velmi blízko našeho domu hlasitě hovoří. Domníval se proto, že buď tak pozdě v noci přijel jeho bratr, který má v patře svůj „letní byt“ a který asi mluví s někým, kdo přijel s ním. Nebo že na ulici před zahradními vrátky někdo právě jde a s někým si tam povídá. A tak manžel otevřel dveře závětří do zahrady – a co nevidí: ihned za dveřmi stojí nějaký cizí mladík v šedé bundě s naraženou černou čepicí na hlavě a s někým velmi hlasitě telefonuje. Hlava mladíka byla cca ½ metru od manželovy hlavy. Na dotaz, co tu před našimi dveřmi dělá a jak se sem dostal, mladík vůbec nereagoval a klidně někam telefonoval dál. Manžel tedy rychle zavřel dveře na bezpečnostní řetízek a běžel do bytu, kde mi celý udivený popsal, co se venku děje.
Protože zrovna den předtím jsme sledovali v televizních novinách informaci, jak dva mladí muži ubili staršího důchodce kvůli penězům (domnívali se totiž, že je bohatý) a když je ve svém bytě nachytal, tak se ho zbavili, dostali jsme strach. A hned nám vyvstávaly další a další otázky: Je ten mladík sám? Nebo má někde v zahradě komplice? Co má v úmyslu udělat? Je to jen volavka a telefonoval svým kumpánům? Co máme dělat?
Jako nejlepší variantu jsme vybrali zavolat ihned na číslo 158 a požádat dispečera, aby k nám urychleně vyslal nějakou hlídku, protože máme strach z neznámého mladíka, který se nám vloupal na zahradu buď tak, že přelezl uzamčená vrátka nebo že přelezl plot vzadu za domkem a teď stojí před dveřmi do závětří.
Během cca 5 minut u nás skutečně zazvonily 2 motorizované policejní hlídky. Manžel jim znovu vylíčil situaci a všichni společně potom důkladně prohlédli celou zahradu, zda se tam náš noční návštěvník někde neschoval, ale ten mladík už nikde nebyl.
Policejní hlídka potom vyzpovídala manžela, jak ten podivný mladík vypadal, a když ho manžel popsal, tak jeden člen hlídky řekl, že takovouto osobu teď právě viděli na blízké konečné tramvají a autobusů. Jedno policejní auto se tam ihned rozjelo a za chvíli byla hlídka i s nějakým mladíkem zpět na ulici před naším domem. Manžel ho ihned identifikoval a nastal výslech.
Náš noční návštěvník byl velmi dezorientovaný. Když se ho jeden z policistů zeptal, zda ví, kde je, jmenoval totiž ulici na opačné části města. Ptali se ho také, kde byl předtím, protože z něho hlídka cítila alkohol. Řekl, že slavili v nějaké restauraci u Národního divadla. Požádali ho, aby jim řekl, co všechno za večer vypil. Přiznal jim 5 piv a nějaké panáky k tomu. A že potom jel vyprovodit taxíkem kamarádku domů. Vůbec ale nedokázal vysvětlit, jak se dostal do naší ulice a co chtěl u nás za plotem dělat. Nadýchal přes 1,5 promile alkoholu.
Po prověření jeho občanského průkazu bylo zjištěno, že se doposud v žádné policejní databázi nevyskytuje. Náš nezvaný noční návštěvník měl zkrátka velikánské „okno“. Klátil se před policejním autem a najednou se nám začal omlouvat, že nás vystrašil. Ale proč k nám vlezl přes plot vůbec nedokázal vysvětlit. Blekotal jaksepatří a možná byl navíc i pod vlivem drog. Nevíme. Pravděpodobně v době, kdy manžel zacházel s naším pejskem za dům, už v byl v naší zahradě. Hrozná představa.
Motorizovaná policejní hlídka potom mladíka naložila do auta a odjela s ním pryč. Při pohledu na hodinky jsme zjistili, že je už půl čtvrté ráno.
Po odjezdu policie jsme celou situaci společně rozebírali. Náhle se manžel zarazil a řekl, že si teď musíme vzít baterky a jít prohlédnout sklep, švagrův byt a půdu, zda se tam ještě nějaký jiný opilý mladík neschoval a teď čeká, až usneme, a potom že bude hledat, co by kde ukradl. Když totiž manžel chodí s pejskem v noci ven, zůstávají dveře do závětří i vchod do domu otevřené.
Vzali jsme tedy baterky a hrdinně se vydali na obhlídku domku. Připadali jsme si jako v hororové detektivce. A brali jsme to opravdu důkladně. Nahlíželi jsme do všech koutů, do všech skříní, do všech míst, kam by se teoreticky někdo mohl schovat. Všechny už prohlédnuté prostory jsme potom postupně uzamykali. Nikoho dalšího jsme naštěstí už nenašli, takže jsme se trochu uklidnili a přijali „zásadní opatření“ pro případ, že by se podobná situace někdy v budoucnu opakovala: manžel vytáhl ze skříně pepřový sprej, který si dáme do závětří a budeme i přes den vchod do závětří chránit bezpečnostním řetízkem. Nechtěli bychom totiž podobný šok nikdy znovu zažít.
Na tuto letošní nezvanou návštěvu opravdu nikdy nezapomeneme!
Všem čtenářům magazínu i60 proto přeji, aby se v roce 2015 setkávali jen s hodnými lidmi a ne s podobnými „narušiteli“! Krásné dny a pohodu po celý rok 2015 Vám všem přeje Gabriela.
| Co jste zajímavého zažili v letošním roce? Byli jste svědky nějaké vtipné příhody? Prožili jste nějaké osudové setkání či situaci? Popište váš nejsilnější zážitek roku 2014 formou příběhu či jiného literárního útvaru. Autor nejlepšího soutěžního příspěvku získá mobilní telefon. Více informací najdete zde. |
