Z mé poezie

15. 1. 2015

Babiččina láska

Takovou babičku přál bych si mít

u které v bezpečí mohl bych snít

O světle třpytivém ze vzdálených hvězd

o kouzlu vábivém tajemných měst

o horách vysokých o hloubce vod

o ústech sladších než třešňový plod

Takovou babičku přál bych si mít

abych s ní za ruku směl kamkoli jít

A třeba vesele utíkat do polí

a šplhat na stromy (to ona dovolí)

v potoce studeném brouzdat se bos

na večer poslouchat jak zpívá kos

Takovou babičku přál bych si mít

s níž zase mohl bych kus dětství žít

I když má ve vlasech stříbro až z měsíce

i když zná vrtkavý plamínek ze svíce

i když jí radost bolest chce vzít

Takovou babičku přál bych si mít

(Ze sbírky Láska je všechno, láska je nic, knižně 2010), více na www.lubomir-muller.cz

Moje poezie

Autor: Lubomír Müller

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 23.1.2015 19:30

Já jsem nikdy takovou babičku nezažila a sama nikdy babičkou nebudu, ale dovedu se alespoň trochu vžít do pocitů, které jste tu tak krásně básnicky ztvárnil.

VANDA Blaškovič 23.1.2015 19:11

Tak toto je opravdu lidsky vřelá básen. Ano, jedna z nejkrásnějších co zde byla publikována. Nedovolme bolesti aby překonala radost. Tiše čtu stále dokola Lubomíre. Dojemné.

Lubomír Müller 23.1.2015 12:19

Děkuji. ♥

Jarmila Peerová 16.1.2015 19:12

Krásně napsané,dojalo mě to,takovou babičku jsem kdysi měla,byla úžasný,čistý člověk....Už dávno není,ale často na ní myslím a vzpomínám.Za mnohé jsem jí vděčna.Díky

Lidmila Nejedlá 16.1.2015 18:39

Hezké, krásné vyznání vnuka...

Jana Šenbergerová 15.1.2015 22:18

Takovou babičku chtěla bych mít. Takovou babičkou snažím se být.

Marie Magdalena Klosová 15.1.2015 17:59

Také doufám,že v očích mých vnoučků taková jsem.Tedy snažím se.A doufám,že to bude pokračovat.Díky za pěkné verše.

Soňa Prachfeldová 15.1.2015 16:30

Krásná báseň, čas je neúprosný, děti a vnuci nám rychle vyrůstají a jdou vlastní cestou, kde je láska, vracejí se a to je důležité.

Vladka Steinová 15.1.2015 12:05

Nejkrásnější báseň, co zde kdy byla publikována.Určitě osloví všechny babičky.Díky za ni, pane Lubomíre.

Jitka Chodorová 15.1.2015 09:27

Dělám co můžu,abych takovou byla,ale to by měli říct moji vnuci,zatím za mnou chodí,a je nám spolu moc dobře.Pane Lubomíre,zasáhl jste mě svou básní přímo do srdíčka.Díky.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek