Jsme teď sousedé na našich venkovských sídlech. On zrovna neoplývá jemností sluchu. To ho skutečně netíží. Spíše naopak, k jeho profesi řidiče jemný sluch prý vůbec nepotřebuje!?
Své tři pražské ženské dostával z Prahy na venkov jenom těžko, nelíbí se jim příroda ani čerstvý vzduch. Dcery a manželka na jeho venkovské chalupě křičí: “Nemáme tu internetový signál, zblázníme se tady!“
Raději svou pražskou rodinu opustil a vystěhoval se k nám, na vesnici. Má doma v Praze celkem tři ničemné „křivochcalky“, manželku (do rodiny nosnici pěkných mužských peněz) a dvě dcery, líné jako vši! Všechny dohromady mu neuvaří, na uších mají už od dopoledne sluchátka a v levé ruce žmoulají mobilní telefon. Naslouchají ve sluchátkách, bez dechu kvílení a chroptění písní podřezávaných amerických negrů! Stále jen mačkají volnou rukou před sebou ležící počítač. On je vychovávat lidskou řečí nemohl – pro svou hluchotu. Stejně by ho přes ta sluchátka ani neslyšely. Matka na ně také nemluví, nemá jim co říci, také mlátí celý den do počítače, jenom čísla!
Nacházel své pražské samičky doma „okrášlené“ třemi počítači, třemi mobilními telefony a trojími sluchátky. Konzumovaly informace, jen ty virtuální. On míval ale každý večer, po práci jenom obyčejný lidský hlad a chuť na obvyklou rodinnou večeři. Tolik ženské práce udělat najednou je ani nenapadlo! Hotové jídlo a vše ostatní se dá teď přeci hned koupit za peníze! Ovšem ty jeho!
Někdo jeho ženským nakukal, že opravdovými muži se stanou až po zvládnutí současné elektroniky! Odložily proto panenky a laskaly elektroniku! Ta jim prý plně nahradí muže, doufají! Ony se přeci narodily na svět jen pro mačkání počítače. Pro vaření jídla a vrhání lidských mláďat ne!
Pokusil se přimět je k ženství po dobrém, nákupem tří panenek. Ty jim položil na klávesnice počítačů a pozoroval jejich reakce. Nic jim panenky neříkaly, a tak své pohledy rychle navrátily k obrazovkám počítačů. Už nevěděl, čím je dál poženštit. Vzdal to.
Musel své líné ženské několikrát přiškrtit, někdy z konzerv jím zakoupených a jím přinesených mu nějakou ohřály, jindy vyhrožovaly rozvodem či odchodem z domácnosti. Zatím se toho ale raději neodvážily. Kterého jiného, tak tolerantního vola by asi našly? Přeci emancipace jim muže plně nahradí. Nebo snad ony po nich už ani netouží? Po jeho mužském zbití jen jekly: Tatínku, ty nás nemáš rád?
Zkusil položit svým ženským na klávesnice počítačů dřevěnou vařečku. Neznaly ten nástroj ani jeho smysl pro ženský život. Odsunuly ji stranou a dál mlátily, do počítače. To byl přeci smysl jejich života.
Když večer Hlušec přišel v Praze domů z práce, ani na pozdrav mu neodpověděly – nevšimly si jeho příchodu. Šel se do koupelny osprchovat – všechnu teplou vodu mu bezmyšlenkově a sobecky spotřebovaly! Seřval je, ony ale nechápaly, že tam bydlel i jejich otec a manžel!?
Přicházíval večer z práce domů a v pražském bytu nacházel své tři ničemné ženské. Mačkaly počítač nebo cosi pořvávaly do mobilu. Ani ho nepozdravily a nevšímaly si ho. Měl hlad, a tak si s kastroly musel dojít do hospody, pro jídlo. Ani dobrou chuť mu nepopřály. V 21 v noci začaly ničemnice chtít jíst (snídat, obědvat a večeřet – celý den na to neměly čas)! Doma nebylo nic nakoupeno, ani v ledničce. To on musel vzít kastroly a jít jim nakoupit večeři v hospodě. Snědly ji rovnou z jídlonošů a on je po nich musel umýt. Byly z pomačkávání elektroniky strašlivě unavené a musely ihned ulehnout. Už se na elektronickou zkázu nemohl dívat, a tak se od kravek vystěhoval na ves. Ani si toho nevšimly!
Převýchova pěstmi, pokřik ani dupání elektroniky nepomohlo. Musel jim ze svých peněz koupit další, lepší a modernější. Mačkají dále.
V bytu měly nepořádek, peníze mu utratily, na něm chtěly jen další - ty jeho; jídlo nenakoupené, ani večeře neuvařená! Ony přeci neměly čas na obyčejné ženské nákupy, prý těžce počítačově surfovaly!!! Připravovaly se tak prý na své pracovní uplatnění v životě!? Dříve se také dělalo něco obdobného, četlo se Rudé právo, tomu flákání se ale tehdy říkalo „politická práce“.
Jedné jeho dvacetileté dceři se z přemíry mačkání elektroniky zastavila střeva! Snažíl se ji donutit ke kakání, alespoň jednou týdně. Vyvážel ji jednou týdně z Prahy, vykadit ji do své venkovské kadibudky.
V dřevěné kadibudce dceři musel napovídat: „Stáhni si kalhoty!“ Ona to udělala, bezmyšlenkovitě. Hned si položila na nahá kolena notebook. Hlušec stál před zavřenými dveřmi záchodku a zatím jen kibicoval. Pak otevřel dveře a serval jí sluchátka z uší; vyrval mobil z ruky. Zařval – „zatlač a kaď, kaď, kaď!“ Serval jí to elektronické neštěstí „pokroku“ z hlavy a vyrval z ruky mobil, praštil s těmi krámy o zem, rozdupal je a ječel: „Tlač a kaď! Aspoň dva centimetry!“ Vše bylo slyšet až do středu vesnice.
Místní kluci z návsi to slyšeli a začali vesničansky a drsně pořvávat: „Vykaď se konečně, ty počítačová slepice!“ Další vesničané vybíhali na náves a připojili se: „Nauč se aspoň rodit děti, ty pražská krávo!“ K náveskému pokřiku se přidávali sborově i starší vesničané pokřikem. „Kaď, kaď, kaď!“
Tamní vesničané nemarní život s nesmyslnou elektronikou, proto mají stolici řádnou a pravidelnou! Pražská počítačová dívka dostala z toho vesnického pokřiku trému a už z ní nic nevyšlo, ani ten jeden centimetr! K čemu to taky?
Pak dívka otevřela dveře kadibudky a s pláčem otci sdělila, že se to nevydařilo, protože se jí prý právě teď vybila baterie v notebooku! Hlušec se také rozplakal. Co to zplodil?! Vyrval jí notebook z ruky a zase ho v trávě rozdupal!
Dcera se už nemohla, po neúspěšném kadění dočkat svého milovaného dalšího ohmatávání, alespoň matčiny smrtící elektroniky - počítače. Ta jí musela proto k tomu tam svému ihned pustit!
Rozdupanou elektroniku jim mužští zaměstnavatelé finančně vynahradili, už v následující výplatě. A ještě jim zbudou penízky na nákup té další, lepší a dražší! K mužnosti Hlušcových žen jim už opravdu chybí jenom ten penis. Ten se ale také dá mužskými chirurgy za peníze přioperovat!
Otec nad dcerou jenom pláče! K čemu je dítě, které se nedokáže ani vyprázdnit? Naděje to rodu?! Komu co zlého to v životě udělal? Co mu to tím elektronickým „pokrokem“ způsobil strýček „Sam“? Zmrzačil mu zatím jenom jedno dítě a manželku (zástavu střev musí svět obchodníků tajit, jinak by neměl další kšefty s prodejem PC)!
Když jeho dcera nemá elektroniku, přestanou jí fungovat i ženské cykly. Nemůže si je přeci načíst v počítači!? Nemá jí to kdo připomínat. Snad to bude muset být sama příroda, která začne v jejím břiše fungovat sama, bez baterie počítače?! Fotr jí pak nakonec musí koupit nové elektronické krámy, aby jí alespoň jeden tělní otvor měsíčně zafungoval!
Několikrát denně, o víkendu manželce musí připomínat, že už je s ním vdaná 20 let! Budeme se v noci milovat, říká! „A proč?“ vykřikne, „máme dětí už dost!“ „Přeci pro radost“, vykřikne on. Nechápe to.
Neuvědomuje si nic lidského. Je výborně placená, a tak si myslí, že už žádného chlapa nepotřebuje. Za svého Hlušce musí teď platit hypotéku za přestavbu venkovského sídla, až do své penze. On tolik nevydělává, natož teď, jako nezaměstnaný! Ona je z té jeho přestavby venkovského sídla otrávená.
Nedělní dopoledne tráví Hlušcová seděním na zahradě a čtením knih. Zapomíná uvařit muži sváteční oběd. Musí jí to připomínat. Uvaří ho nakonec, jen s hořkostí a křivdou. Večeři jí musit uvařit on, grilováním masa, jím zakoupeným v marketu.
Takhle, nenápadně ale cílevědomě probíhá v 21. století, v obyčejném venkovském sídle, přeměna samic na muže. Ani mužské práskání žen bičem je nevrátí k jejich místu na světě. Bojují pořád dále, nevědí proč, s kým a za co? Snad jen do své nešťastnosti a zbytečnosti, viz. dřívější polský film Sexmise? Co bude dál, za málo brzkých let zkázy? Třeba se časem lidským genetikům podaří naklonovat počítačová lidská mláďata i s funkčními střevy?
Herec Krampol se nedávno veřejně vyjádřil o počítačovém pokroku světa stručně a věcně: „Lidstvo z počítače zblblo!“
P.S. Omlouvám se za vulgárnost, jen takto naturálně šlo tuhle tragédii jedné rodiny a četné, mlčící většiny rodin počítačového pokroku lidstva, popsat!
