Po poměrně klidné noci rušené jen klaksony aut a zvuky z věží minaretů se probouzíme, vstáváme a jdeme na snídani. Nabídka stejná jako včera. Po nasycení se jedeme na další výlet. Stejně jako včerejší stojí 50 euro.Je to celkem dost. Ale víckrát se tu už nedostaneme, je zbytečné šetřit na nesprávném místě.
Cestou zastavujeme a jdeme se podívat na Modrou mešitu. Opravdu moc pěkné podíváníčko. Autobusem dojíždíme k přístavu a tentokrát linkovou dopravní lodí plujeme na jeden z pěti Princových ostrovů-Buyukada. Máme štěstí, že nacházíme volná místa a sedáme si k místní mládeži. Spousta lidí. Sedí na lavicích, na zemi, někteří musí i stát. Mezi všemi se velice hbitě a obratně pohybují prodavači čaje. Než dojedeme na místo, někteří si koupí i 2-3 šálky čaje. Nechápu a jen zírám.
Princových ostrovů je celkem pět. Na jednom z nich kdysi vzniklo spousta mužských i ženských klášterů, později sloužil jako vězení pro prince, císaře i císařovny. Později údajně patřil těžkým politickým vězňům. Druhý ostrov byl předurčen něčemu jinému. Vyváželi se zde toulaví psi a byli zde ponecháni vlastnímu osudu. Další tři ostrovy jsou obydlené. Na jednom je námořnická akademie. Máme štěstí, v dálce vidíme Velký ostrov. Z paluby lodě lze dohlédnout na Sulejmanovu i Modrou mešitu, palác Topkaki a mnoho dalších zajímavých míst a budov, Bosporský most, spojující Asii s Evropou.
Vplouváme do Marmarského moře a Princovy ostrovy máme na dohled, zajímavé jsou nálety racků, kteří čekají, kdy jim někdo něco hodí. Nebo si jednoduše stoupnou na okraj lodi a dál pokračují jako černí pasažéři.
Buyukada je celkem velký přístav. Lidé zde údajně jezdí za klidem na relaxací. Dle mého názoru – jen klid od městského ruchu. Jinak je zde spousta, spousta lidí. Ostrov je významný tím, že je zde kromě, záchranky, policie a hasičů zakázána jakákoliv automobilová doprava. Vidíme tady spoustu půjčoven kol a mnoho cyklistů. My míříme tam, kam většina lidí. Ke stanovišti bryček, kterých zde je asi 200. Čeká nás projížďka. Řadíme se do dlouhátánské fronty a čekáme. Jde to rychle. Čtyři nasedáme do jedné bryčky a jedeme na okružní cestu kolem ostrova. Kočí nemluví. Čeká, až lidé nastoupí, mrskne bičem a VIJÓOOO, můžeme jet.
Cesta je poměrně rychlá. Skoro nestačím pozorovat okol, jedeme kolem velmi pěkně upravených zahrad, pozorujeme rozkvetlé stromy i neznámé květiny a čicháme jejich vůni. Z kopečka do kopečka. Občas nás předběhne jiná bryčka, jindy míjíme cyklisty. Ti se často chytají bryček a nechávají se vézt. Ze shora máme krásnou podívanou na moře. Zastavujeme, malá přestávka. Na nutnou potřebu, na čaj, vodu, kávu, nákup suvenýrů. Nebo aspoň na kochání se čímkoliv. Vcházím se podívat do zahradní restaurace. Číšník, když vidí, že držím v ruce foťák, mě vítá a zve dál. Ukazuje místa, která si mám vyfotit. Má dobré tipy. Fotím poslušně z míst, která mi navrhuje. Perfektní pocit, odcházím, děkuje, zdraví a přeje hezký den. U nás jsem se s něčím takovým opravdu nesetkala.
Vycházím ven, na parkovišti bryček je spousta stánků. Většinou prodávají suvenýrky. Oči mi zůstávají stát na pultech a stojanech stánků. Nejvíce je zde věnečků z umělých květinek. Děti i mladé dívky si vybírají, zkoušejí a kupují. Na hlavě snad nikomu mladému nechybí. Velice pěkné a zvláštní. Zajímavý zvyk.
Vidíme zde i malé chlapce, kteří prodávají věnečky z živých kopretinek či sedmikrásek. I tyto věnečky děvčátka kupují. Stojí 1-3 TL. Květinkový věneček. Vzpomínám na své dětství, kdy jsme takovou ozdobou na hlavě tančili na Dětském dni. Vzpomínám na chvíle, kdy jsem pampeliškový či kopretinový věneček pletla svým dětem či dětem v MŠ. Nikdy by mě nenapadlo, že se to dá také prodávat.
Opět nastupujeme do bryčky. Pokračujeme v okružní jízdě. Krajina pomalu ubíhá, líbí se mi to. Dojíždíme zpět na původní stanoviště.Rozcházíme se po ostrově, každý se jde podívat tam kam ho srdce táhne. Mnozí míří do obchůdků za nákupy. Já ne, nemám důvod ani chuť kupovat něco jen proto, abych si domů přivezla něco na památku. V mladších letech ano. Teď už ne, raději se koukám kolem sebe. To, co vidím, mi nikdo nevezme, nikde neztratím, nerozbiju a nemusím z toho utírat prach. Vzpomínka a zážitky mi zůstanou na pořád a navíc se s nimi mohu kdykoliv s kýmkoliv podělit.
Procházíme se. Nesčetné množství obchůdků, hospůdek, restaurací. Koukám na nabídku zeleniny. Překrásný salát, mrkev a ty jahody!!! Tmavě červené a zdají se mi všechny stejně velké. Vidím zde i ovoce, pro mne zcela neznámé. Jedno mi připomíná blumy, kulaté, zelené… Dovídám se, že se jedná o jakýsi druh našich špendlíků. Jí se jako salát-slané!Kousek dál nádherná granátová jablka.Tak veliká jsem dosud nikde neviděla.
Jdeme spokojeně a pomalu dál. Na zemi se rozvalují dva obrovští psi.Lidé je poslušně obcházejí,cyklisté seskakují z kol.Psi se nenechávají ničím rušit. Odpočívají.
Zastavujeme se u krámku. U dveří sedí starší muž.Před sebou má hromadu rybiček.Třídí je.Jedny do misky,jiné kočce,jedny do misky----připadám si jako v pohádce O Popelce.
Stojíme zde dlouho a jen pozorujeme. Ani muž ani kočka ne nenechají vyrušit.Oba jsou viditelně zabráni do své práce.
Kočky jsou zde ne každém rohu. Nikomu nepřekážejí.Nikomu nevadí.Žrádla tu mají dost,tak nestrádají.A ležet a vyvalovat se na sluníčku dokážou všude.Na židlích,po nimi,na stolech,pod nimi,v květinách,dokonce i na motorce.Jsou viditelně spokojené.
Přicházíme k mořskému břehu.Je lemovaný hospůdkami arestauracemi.Venku stojí číšníci.U vchodů vidíme proskleněné boxy s nabídkou ryb.Jedna krásnější druhé. Úžasná podívaná.Pokaždé,když se zastavíme a kocháme pohledem,přichází číšník s jídelním lístkem v ruce a otázkou , kterou rybu si dáme.Vždy s úsměvem kroutím hlavou.Oběd máme zajištěný ,už se těším,čím budeme překvapeni.
Z nádoby vylézá krab a padá na zem. Tam se už jeden jeho kamarád prochází.Ukazuji to číšníkovi.Usmívá se,bere jeden z talířů připravených pro hosty a kraby nabírá.Ukládá vše zpět tam,kam patří.
Pozoruji hosty sedící u stolů za nízkou zídkou přímo na břehu moře.U jednoho stolu je opuštěná židle.Na stole celá,dosud netknutá porce jídla.Zírám.Velice ladně přilétá nový host-mořský racek.Ani se nesnaží „přistát“.pouze viditelně zpomaluje , blíží se k talíři,do zobáku bere upravenou mořskou rybu a jakoby nic odlétá pryč.S opravdovou chutí se tomu směji.JO ,jo,je třeba si hlídat nejen osobní věci a nebo protějšky.Mořských racků je zde spousta.Sedají si do blízkosti hostů a vůbec se nebojí.Jsou zcela krotcí.
V hodinu H se všichni scházíme a jdeme na oběd. Předkrm.a další jídlo nna výběr.Dávám rybu.Dostávám dva plátky chutné,dobře připravené ryby.Po jejím názvu raději nepátrám.Vedle ryby je obloha z rajčat,okurky,mrkve a k tomu jeden kopeček rýže.Na stole leží ošatka s bílým chlebem.Manžel ke kuřeti dostává malinkou hromádku hranolků.Chovám se zcela neslušně a přílohu z talíře si měníme.V klidu obědváme a osvěžujeme se čistou pitnou vodou,stojící na stole.Jsme rádi,že sedíme vevnitř.U zahradních stolečků se určitě nesedí špatně,ale pokud je místo přímo pod slunečníkem.V opačném případě to určitě příjemné není.Dojídáme oběd a jdeme znovu na procházku.Kocháme se pohledem na připlouvající a oplouvající lodě.Nádherná relaxace.
Je čas a opět nastupujeme na linkovou loď. Máme štěstí,Sedáme si.Za námi neustále přicházejí další a další lidé.Mám čím dál větší pocit,že se tu už nikde nemůže vejít.Vydrží takové přetížení loď???Koukáme kolem a nevěříme svým očím.Lidé stojí těsně vedle sebe,mládež navíc má sebou batohy.jedni jedou z odpočinku,jiní asi z práce.Mezi natěsnanými cestujícími se prodírá prodavač čaje.Nikoho nepolije,nic nevylije,je vidět,že v této práci má opravdovou praxi a je odborník.Jedna zastávka,druhá---pasažérů neubývá.Spíš mi připadá opak.
Dojíždíme v pořádku do Istanbulu. Autobus už čeká a odváží nás k hotelům.Nezbytná hygiena,trochu jídla,trochu odpočinku.Večer se vydáváme na procházku městem. Ne moc daleko.Jsme uchození a nohy už také nemáme v naprostém pořádku.Světla neonových reklam zdůrazňují,že se opravdu jedná o velkoměsto.
Potkáváme turisty,ale i místní.Jeden tlačí před sebou káru a neustále něco vykřikuje.je zřejmé,že sbírá staré železo.Jiný na dřevěné káře veze obrovské pytle- odpadky z obchodů.Míjí nás muž na malém motocyklu tipu „Pionýr“.Je obložen asi 30ti krabicemi s botami.Prodavači u svých vozíků nabízejí nádhernou zeleninu,ale také meruňky či porcovaný meloun.
Uprostřed chodníků nebo na kraji cest leží hromady s tričky,botami,pásky,kufry,taškami. Potřebujete právě něco z tohoto nabízeného zboží??? Stačí se sehnout,prohrabat se,vybrat co se hodí,zaplatit a je.
Loučíme se s nočním velkoměstem a odcházíme do hotelu.
