Spisovatel a filozof Egon Bondy, od jehož narození uplynulo 20. ledna pětaosmdesát let, předkládal ve své tvorbě originální názory na umění, společnost, politiku či ekologii a liboval si v paradoxech. Ač přesvědčený marxista, za minulého režimu v Československu se stal jedním z prvních disidentů. Tento buřlivák a duchovní otec českého undergroundu, jehož širší veřejnost může znát například z Hrabalovy knihy Něžný barbar, zůstal i po roce 1989 nepohodlným intelektuálem.
Posledních 14 let života (zemřel v březnu 2007) strávil pražský rodák Zbyněk Fišer (jak zní Bondyho vlastní jméno) v Bratislavě, kam se uchýlil v roce 1993 na protest proti rozdělení Československa. Vzpoura proti establishmentu mu byla vlastní už od střední školy, kdy si na protest proti antisemitismu zvolil židovský pseudonym. Tato divoká léta popsal ve vzpomínkách Prvních deset let (1981), jež poprvé vyšly až v roce 2002 a poté se staly námětem filmu 3 sezóny v pekle.
Bondy psal například i texty pro undergroundovou skupinu The Plastic People of the Universe, ale zejména byl filozofem (autorem i několikasvazkových dějin filozofie či monografie Buddha). Ke své levicové orientaci dodával, že marxismus bývá nesprávně zaměňován s bolševickou totalitní ideologií, kterou nenáviděl, a proto si zvolil život na periferii. Krátce pracoval jako noční hlídač, poté bibliograf ve Státní knihovně a v roce 1967 odešel do invalidního důchodu.
Přes vytrvalou kritiku režimu byl ale Bondy také v několika vlnách spolupracovníkem Státní bezpečnosti, s čímž se nikdy netajil a vysvětloval to tím, že chtěl zabránit návratu kapitalismu. Své znechucení reálným socialismem dával najevo i v prózách, například v anti-utopii Invalidní sourozenci. Ač ne zrovna technofil (neměl počítač ani psací stroj) napsal v 90. letech i Cybercomics.
