Může za to Analfabetka?

Já se také ráda projdu po hřbitově, když jsem byla na srazu se spolužáky v městečku svého dětství, prošla jsem hřbitov i urnový háj a s pohnutím jsem objevovala na náhrobcích jména zemřelých, které jsem v dětství znala. A věřím, že na prostorném hřbitově s podobou lesoparku se dá snadno zabloudit.

Jani,máš pravdu,je to "ten" motýl.

Na křížovém poli je znát dokonalý německý řád, ale já ve snímku přesto vidím motýla. Alej je úchvatně monumentální. Náš hřbitov postihla revitalizace. Teď vypadá jako vystřižený z filmů o Divokém západě. Ještě že tam nehodlám tlít. Vůbec by se mi tam nelíbilo.

Já na hřbitov jdu nerada, nemyslím si, že tam mám rodiče .Mám je všude kolem sebe, na zahradě,na dovče, když řídím auto.Ale muž vždy chtěl si udělat obrázek o životě v zemi, kde cestujeme, a tak jsme se i tam procházeli.... Zaujala mně Analfabetka, také jsem ji četla nedávno, pěkně ujeté, četla jsem i Staříka....Líbilo se mi to. Bloudím i na Olšanech....

Občas si říkám, jestli nejsem ujetá, ale snad ne. Také totiž ráda chodím na hřbitovy, na ty se starými náhrobky a podobiznami zdejších "obyvatel". Představuji si, jaké asi byly jejich osudy. A líbí se mi hřbitůvky v Rakousku a Švýcarsku, vždycky kolem kostelíku, úplně jiné než u nás. Mám také plno fotek. A o zvířecím hřbitově jsem konec konců už i psala. Dagmar, těším se na příští reportáž s barevnými květinovými fotkami a zdravím do dáli.

Taky se občas ráda projdu po hřbitově.I v Ostravě,kde mám svého muže a maminku ,máme krásný hřbitov.Je to vzrostlý park,s upravenými trávníky,na jaře tu kvetou sněženky,později fialky a sedmikrásky.Krásně se tu spojí procházka se vzpomínáním.To v Paříži na Montmartru jsem hledala hrob "Dámy s kaméliemi",měla jsem v rukou podrobný plán s čísly popisnými,bloudila jsem ve městě honosných náhrobků,ale nakonec jsem přece jen byla úspěšná.