Vtipnější vyhrává: Hovnocuc

Vtipnější vyhrává: Hovnocuc

28. 1. 2015

Tímto se omlouvám redakci i čtenářům, avšak jinak - trefněji - jsem ten příběh pojmenovat nemohl. 

Měli jsme těch cisteren na podvozku legendární Pragy V3S na Provoze technologické dopravy UD Hamr asi šest nebo sedm a z dolů chemické těžby přepravovaly mnohem ohavnější náklad, než ten, pro který byly původně určeny.

Byl jsem dispečerem dopravy a každý dispečer měl k ruce hotovostního řidiče s osobním terénním vozem, bylo-li třeba například v noci sehnat nějakou VIP osobnost - skladnici, autojeřábníka, mechanika a podobně, hotovostní řidič to promptně zařídil a často věděl zpaměti, kde kdo bydlí. Ten můj se jmenoval Tonda, samostatně a dobře jednal - vysílačky ani mobily jsme tehdy neměli - a ještě pomohl napsat horu Denních záznamů o výkonu vozidla - známé stazky. Leč zafungoval služební postup, Tonda povýšil, vyfasoval zmíněný fekál a nahradilo ho líné a neschopné individuum, k mé pramalé radosti.

To ovšem volalo o pomstu, a tak jsem Tondovi na stazku místo Praga V3S - fekál psal Praga V3S - hovnocuc. Tonda se smál jako kůň a dobře se bavil.

Jenže stazky dorazily posléze na fakturaci do rukou dámy, říkejme jí Libuška. Libuška byla původně dispečerkou železničního vozového hospodářství, podle čísla vagonu měla okamžitou představu, o jaký vůz se jedná i jak vypadá, avšak pokud stroj neměl železniční podvozek a nárazníky, byla úplně mimo a obávám se, že by nerozeznala letadlovou loď od vyorávače brambor. Libušku název vozidla zarazil - podle garážového čísla by se mělo jednat o fekál a ona zde vidí napsáno jasně "hovnocuc"! I jala se hledat v Tarifu silniční nákladní dopravy TR4 z roku 1977. Projde nákladní vozy - nic. Hledá v oddíle speciálních mechanismů jako traktory, nakladače a podobně - také nic. Co teď? Zeptá se dispečerů!

Nešťastnou náhodou hovor zvedl řidič Hubert, veselá kopa a piškuntálek, který nikdy žádnou lotrovinu nezkazil. Vyslechl nešťastnou Libušku, očka mu zazářila radostí a povídá: "Libuško, on to byl skutečně původně fekál, ale tam proběhla přestavba a teď je to hovnocuc. Zatím ty stazky nechte, ono se má ještě několik fekálů přestavovat na hovnocuc. A my ještě na to nemáme cenu od Federálního cenového úřadu."

Chudinka bezelstná Libuška tuhle návnadu Hubertovi zbaštila i s navijákem a poctivě střádala stazky na fakturaci. Jenže tenkrát jsme zaváděli strojně-početní zpracování, v polovině měsíce jsme dostali sjetinu a zodpovědný referent, Pepa P. se na fakturaci přišel zeptat, proč že chybí jedno vozidlo. "To jste za čtrnáct dní nedostali ani jednu stazku?"

Libuška upřela svá bezelstná modrá kukadla na Pepíka P. a s dětsky upřímným pohledem mu zopakovala, co slyšela od Huberta.

Pepík P. zažil v životě ledacos. Byl to původně voják z povolání a zkušený letec, on skutečně viděl i letadlo couvat, dokonce byl členem slavné posádky, která s aerotaxíkem Aero-45 při provádění letecké nekázně zacouvala do lesa, což kromě aeroplánu všichni ostatní přežili, ale v první moment měl pocit, že mu na hlavu spadl buldozer. Prý chvíli měnil barvy a přemýšlel, zda ho nešálí smysly, štípal se do ruky, aby se ujistil, že nesní, a potom, duse se smíchem, Libušce vysvětlil, že fekál a hovnocuc jedno jest.

Protože mé svědomí tížilo podobných skopičin víc, šel jsem na pohovor, při kterém se členové kárné komise marně snažili zamaskovat smích a nakonec vedoucí provozu František E., báječný člověk, rozhodl, že "za trest" půjdu do autoškoly a udělám si "trojku", samozřejmě na účet provozu, aby mne přešly roupy. Jsem mu za to vděčný dodnes.

Došlo na nevyhnutelné setkání s Libuškou. Potkali jsme se na dvoře mezi náklaďáky." PANE MIČAN!" A sevřela můj krk svými drobnými pěstičkami. Chápal jsem, že má právo mne uškrtit. Objal jsem jí, políbil a zeptal se, jestli mi odpustí.

Odpustila.

 

Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde.
Vtipnější vyhrává
Autor: Jiří Mičan
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Mičan
Vtipnější vyhrává Mýval Řád carnivora (šelmy), čeleď procyonidae (medvídkovití), druh procyon lotor - mýval severní. Neskutečně šikovný, neobyčejně zvědavý a mimořádně všetečný. Znal jsem v Liberci - Dolním Hanychově rodinu, kdy mýválka měli. Působil jako demoliční četa, zručně rozebral předměty, o nichž se majitel naivně domníval, že ani rozebrat nejdou a páníčka miloval tak, že když ten se domníval, že si dá po obědě dvacet, mýválek počkal, až pán usne, vlezl mu na břicho a šťoural mu pacičkou v nose. Nuže, nakládali kdysi někde na východním pobřeží Spojených států kontejner se sběrným zbožím. V USA the groupage goods, v Německu Sammelgut a u nás sběrné zboží, to jest v jednom kontejneru zboží pro více příjemců. Ten kontejner voněl přímo neodolatelně, protože mimo různé nejedlé a tedy bezcenné krámy obsahoval několik palet s granulkami pro pejsky a kočičky a - naštěstí - také palety s americkým pivem v plechovkách. (brrrrr!) Té vůni jeden chlupáč neodolal, vlezl dovnitř, nafutroval se granulemi, prokousl a vylemtal plechovku s pivem. Takže se znamenitě zpumprlíkoval a když se probral z opice, houpal se na Atlantiku nabrav kurs na Hamburg. Nic si z toho nedělal, v kontejneru si debužíroval, žízeň zaháněl zlatavým mokem, udržuje si permanentní opici. V Hamburgu se s kontejnerem nepárali - šup s ním na nákladní expres a Deutsche Bundesbahnen promptně doručily kontejner s chlupatým banditou na pohraniční přechodovou stanici a s ČD zásilka dorazila na nákladové nádraží Praha 6 - Žižkov. Došlo na nevyhnutelné - na Žižkově pracovníci spedice pod dohledem celníka otevřeli kontejner - a ejhle - zjištěno poškození zboží! Všechno vyložit, sepsat protokol, pořídit dokumentaci a tak byl posléze objeven živý, přecpaný, avšak totálně zpanákovaný medvídek. Imigrační řízení proběhlo bez zbytečných formalit jen přes veterinární ordinaci, kde bylo zvířátko shledáno zdravotně způsobilým pro adopci. Opatrovník se totiž našel mezi pracovníky spediční firmy ještě ten den a mývalí pubescent našel nový domov, kde byl hýčkán, mazlen a rozmazlován. Prý dospěl k názoru, že emigrace z USA zase nebyl tak špatný nápad - jen Anheuser-Bush prý docela ochotně vyměnil za Staropramen.
Eva Mužíková
Ještě k těm Vašim řádkům.. Když jsem je četla dnes podruhé, pozorněji, potěšila mne i zmínka o Pepovi Peš.... Ten nosil sjetiny k nám do výpočetky, spolu s Liduškou Týka..... Pán malého vzrůstu s věčným ježkem na hlavě, vždy jsme z něj měli pracovní respekt. Také osobnost...
Lidmila Nejedlá
Hezké, úsměvné a ze života. A slušné!!!
Růžena Antlová
Srandičky ty já ráda bezva jsem se zasmála. Vzpoměla jsem si jak řidič hovnocucu když přijel aby vyprázdnil žumpu si při té práci zpíval. Blůz já zpívám blůz ,přijel k vám fekální vůz,vzkázala nám teta Amálie že máte čerstvé fekálie ,blůz já zpívám blůz ,přijel k vám fekální vůz . Mělo to několik slok ,zapamatovala jsem si jen refrém
Hana Rypáčková
Nějak to tu zatouchá.... Život tropí hlouposti,sranda musí být.
Jana Šenbergerová
Pěkné! Zajímavé téma dne i u nás doma. :-))
Libuše Křapová
Článeček pobavil a rozesmál. A ještě k obrázku, Je to už několik let, co jsme jeli s manželem v autě a já se najednou rozesmála. On se věnoval silničnímu provozu, tak na mne nechápavě po očku koukal. Až když jsem popadla dech, jsem se ho zeptala, jestli si stačil přečíst reklamu na na autě před námi. Mrknul a začal se chechtat jako já. Na valníku bylo psáno _ Vaše hovna naše radost. Toi Toi
Marie Novotná
Díky za připomenutí časů minulých.Moc hezky napsané.
Eva Mužíková
Teda, pane Jiří, nejen že jste mne pobavil, ale ke všemu se mi vybavily vzpomínky na léta osmdesátá, kdy jsem pracovala na rozborech a statistice UD.Pana vedoucího Františka Erl.....jsem také velmi dobře znala.. ˇÚžasný člověk.... jak je ten svět malý...
Marie Foltýnová
Parádní příběh.My na vesnici také říkáme hovnocuc.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.