Cikáni v mém životě

Pokud mají inteligenci / je jich dost-ovšem žili v rodinách přizpůsobivých, v dětských domovech a adoptovaní/,ta je nevyřeší , protože uznají, že žijí jinak, v přítomnosti,mají peníze-utratí je, nemají-živoří.Říkají, že oni ztratili hrdost a přizpůsobili se, a vlastně jim závidí.

Já mám velmi krásnou vzpomínku na německý Svaz Sintů a Romů (Sinti und Roma), kteří u nás hledali dokumentaci k jednomu dozorci z Březinky a pak mě pozvali na jejich konferenci, které se ale zúčastnili i židovští zástupci a někteří pozůstalí po duševně nemocných, které hitlerovský režim též zlikvidoval coby "užírače chleba". Tehdy mě přijali úplně báječně, tleskali mému referátu a a řada lidí mi psala i nadále. Byli to opravdu inteligentní "Cikáni", ale hrdí, zažila jsem tam, že při nějaké diskusi vznikl spor s neromským návštěvníkem, předseda Svazu pan Romani Rose se naštval a z protestu odešel ze sálu a mnoho dalších s ním.

Něco jiného je Romský problém a něco jiného lidé, kteří na tom vydělávají. Vždyť u nás je 250 organizací spojených s Romskou intergrací. A takový Kocáb je jasným příkladem hraboše. Jako Ministr pro lidská práva se natolik ztrapnil, že být jím chodím v přestrojení. On, Petr Uhl, mladý Dienstbier to mají jako živnost. Tisíckrát můžete kamkoliv psát, že na jedné straně jsou lidská práva a na druhé povinnosti. Ti lidé neslyší, nebo nechtějí slyšet. Prostě kecy, kecy a zase kecy, ovšem za velké peníze! A řešení? Rovnost před zákonem pro všechny. A důsledně!

Moc dobrý článek. Asi každý z nás má zkušenosti s Romy dobré i špatné. Mám ale pocit, že v mnohých městech se práce s touto menšinou daří a že problémů ubývá.

Moc děkuji za všechny komentáře. Pro paní Jitku - na televizi se skoro nedívám ale okolo tohohle seriálu bylo dost diskusí, tak jsem pár dílů na netu skoukla. Podle mne to nebyl dokument ale reality show. nevydržela jsem se dívat na všechny díly. Ani nevím "co tím chtěl básník říct". Stejně jako seriálem o paterčatech. My jsme se byli v rámci Expedice vloni podívat ve škole v Krásné Lípě a ve Šluknově a tam takový binec zdaleka nebyl.

Mám ráda cikánské písně, mají duši, ještě jsem neslyšela o cikánovi bezdomovci a snad ani na LDN nejsou v takovém počtu. Prostě rodiny drží pohromadě. Situace se zhoršila rapidně s příchodem demokracie a se zákonem, že nikoho k práci nemůžeme nutit. Znala jsem mnoho dobrých cikánů, současná generace je na tom výrazně hůř a hůř, bohužel pro nás všechny.

Kolik lidí, tolik různých zkušeností. Co si budeme povídat. S odlišností máme problémy i mezi neromy. A oni se liší už na pohled, což je první jejich mínus. Jsou hluční. Umí lhát jako když tiskne. I když se neučí dobře, peníze si umí spočítat jako málokdo a výhody s nimi spojené také. Přesto nejsou všichni stejní. Stejně jako my. Někdy mě štvou, někdy je mi jich líto, ale nikdy by mě nenapadlo jakkoliv se nad ně povyšovat. U nás se s nimi setkávám jen málokdy, dříve jsem je učila v internátní zvláštní škole. Neměli to jako děti lehké. Když mi mladíci blízko nádraží v Přerově zahradili cestu, neměla jsem zrovna příjemný pocit, ale fungovalo na ně totéž, co na jiné puberťáky, a tak dali pokoj. Nikdy nebudou všichni jako my, ale pořád jsou to lidé stejně jako my. Když se tak nad tím zamyslím, tak už jen to "my a oni" vnímám jako špatně. Ale jak to změnit?

Přidám svůj drtek do mlýna. Je pravda, že jim majoritní společnost znemožnila migraci, která měla ale pro většinové etnikum kladný dopad v tom, že tuhle něco ukradli, támhle něco, a nebylo to tak masivní. Teď nemigrují, tak kradou v jedné zlikvidované fabrice, dokud na ně nespadne. Je to zaviněno i jejich kumulací v sídlištích a jak známo, špatné příklady víc táhnou. Ale mám i vlastní zkušenost. Na dílně, kde jsem mistroval byla jedna romka, která měla často problémy s pracovní morálkou a kvalitou odváděné práce. Při krácení prémií nebrala v potaz, že i někteří další měli krácené prémie a stěžovala si, že ona proto, že je romka. V druhé dílně pracoval její manžel. Byl na něho spoleh, odváděl poctivou práci a tykali jsme si. Když jsem se ho ptal, proč je jeho žena taková, řekl mi. Já jsem cikán, to se musíš zeptat nějakého roma. Druhý den přišla s monoklem na oku a pár dní byl klid.

V Ostravě bylo a je této menšiny vždy dost.V některých čtvrtích je to spíše většina.Celý život bydlím v jejich blízkosti,a nikdy jsem si vůči nim nevypěstovala alergii.Pravda ovšem je,že jejich mentalita je úplně jiná než naše,nehledě na "domestikaci".Mají v krvi toulání a kočování,a to jim bylo "ukradeno".Prakticky jsme jim odňali jejich "domov".Vždycky mě zároveň s tímto problémem napadne,jak bychom se ,my bílí,poprali s tím,kdyby nám někdo zabránil bydlet na jednom místě v pohodlném bytě a "vyhnal" nás kočovat.V rodině máme "přivdanou" také jednu cikánečku.Vystudovala na konzervatoři hru na housle a působí v Divadle loutek v Ostravě.Vychovává čiperného kloučka a je příkladem své "bílé" švagrové,která nikdy,z neznámých důvodů,nepracovala,dítě nevychovala a životem,za pomocí svých starých rodičů,jaksi proplouvá.

Zojo, ta jsi matka Tereza.Přečetla jsem Bosou královnu a četla úryvky Milanovi a shodli jsme se, že stále platí: Hrdost ,Pohrdat bílými a těmi cikány, co se bílým přizpůsobují, Lhát bílým, Krást/vše je všech/,už asi od nepaměti.Něco v některých zůstalo dodnes. Za socáče, kdy všichni pracovali,sociální pracovnice v den výplaty zaplatily dětem obědy, nakoupily jim oblečení, děti jezdily na tábory povinně, aby se učily hygienu a návyky bílých.Ale taky jim je sebraly a dali do Domovů, lidé si je i adoptovali,přesto profesor Dědič nebyl spokojený s integrací do majoritní společnosti.Ale byla i smíšená manželství.Nemám nijak špatné osobní zkušenosti, ale ve vedlejším domě truchlí po synovi, kterého pro" kusovku" zabil Rom. Mohl to být i bílý.Mají zde svou ochranku/proti bílým/ a zdá se , že to pomáhá.Jsou prostě jiní, všechno si vyřvou.Jestliže je dost těch slušných, měli by se starat o své etnikum a dělat nápravu. Stále jen stojí většina s nataženou dlaní, znají svá práva, ale ne povinnosti. Islámisté také nejsou všichni příživníci, ale většina je na podpoře států, ve kterých se dopouštění terorismu.Kdyby ustal tok peněz , asi by si pořádek mezi sebou neudělali, aby se zase tok objevil. Nebojím se jich,naposledy na veterině jsem jednomu mladíkovi hlídala štěňata.Zajímavé bylo, že se ke mně tiskla a nechtěla pak k němu, ani k feně.Musel je násilím za příšerného jekotu posbírat do bundy a odnést.Všichni jsme se divili, bojové plemeno a tolik nářku."Asi je ukradl" prohodil jeden pán s vlčákem.Co naděláme, názory lidí jsou podporované zkušenostmi.