Vtipnější vyhrává: Záchranáři

Zachraňovat je někdy opravdu těžké.

Záchranářů si velmi vážím. Když o něco jde, také zmatkuji.

Také mám jednu záchranářskou ze sedmdesátých let. Sloužile jsem na lék. pohotovosti, v noci nám přivezl jeden hodný člověk, zle pochroumaného mladíka, kterého někdo přepadl v Šáreckém údolí. Kontaktovali jsme policii, ti se tam pak, po rozhovoru s mladíkem, vydali a ejhle - našli u potoka havarovanou motorku, kterou ten mládenec ukradl a po bouračce se doplazil na silnici, kde potom zastavil auto a prosil o pomoc, že byl přepaden. Mladíka si policisté, po ošetření, odvezli.

Se záchranáři mám také zážitek, ale vtipné to moc není. Ještě, když byl archiv na Invalidovně, chodila jsem do práce parkem. Jednou jsem si tam všimla ráno opodál ženy na lavičce, ale bývali tam různí bezdomovci, tak jsem šla raději dál. Za mnou přišla do práce kolegyně a řekla, že v parku asi bude nějaká ženská rodit, protože tam hrozně křičí. Abych napravila, že jsem si jí nevšimla víc, vyběhla jsem s mobilem dolů do parku a blížila se k ní, ale ona tam hrozně vyváděla jako nepříčetná. A držela se za veliké břicho. Zavolala jsem napřed záchranku a dispečerka mi řekla, jestli poznám, že rodí, a jak jí pomůžu. No, to bylo akorát pro mě, nevěděla jsem. Mezitím přijeli policajti, kteří asi byli s dispečinkem ve spojení. Hned mě začali legitimovat, co tady dělám za rozruch, že tu ženu znají, je blázen a rodit nebude, protože je teprve v 8. měsíci. Byla jsem ráda, že mě vůbec nechali jít zpět do archivu.

Teď jsem si vzpomněla, jak moje 86 letá tchýně mi jednou v adventu volala ve 3 hodiny ráno. Rozespalá jsem se doploužila k telefonu, vidím na displeji babi a málem jsem omdlela. A ona mi oznámila, že jsem zapomněla v okně zhasnout takový ten vánoční svícen ... Málem jsem volala SOS pro sebe. :)

Já jsem celý život pracovala ve zdravotnictví a sociál. službách. Sloužila jsem na i pohotovosti, takže jsem její číslo měla pevně zakotvené v hlavě. Když před xx lety zemřela tchýně (říkali jsme jí babičko), volala jsem pohotovost a strašně se zlobila, jak to, že to nikdo nebere. No, a pak jsem zjistila, že v tom šoku jsem volala na úplně jiné číslo. Hanko, teď aspoň víš, jakou má tvůj synovec o tebe starost :-))

Když mi před měsícem zavolala 88letá tchýně která bydlí 6 kilometrů od mého bydliště , že je jí strašně špatně že ji ochrnula ruka že neví co má dělat abych jí zavolala doktora. Já když viděla na svém mobilu skoro vybitou baterku hned jsem mobil dala do zásuvky zmatkovala jsem tolik že jsem si nemohla vzpomenout jaké číslo má rychlá a nakonec jsem si vzpoměla a strašně jsem se divila ,že se ozvali požárníci. Když jsem vycvakala další číslo s obavou jsem čekala že se mi ozve policie ,oddechla jsem si když jsem na druhý pokus rychlou zavolala .

No tak to se povedlo ... Ale člověka hřeje vědomí, že není ponechán na holičkách a naše záchranná služba funguje jak má, ne? :)