Toužila jsem po nové koupelně, ale s ohledem na finanční prostředky zvolila tapetování. Každý možná zakusil, jak dokáže poměrně jednoduchý proces nalepení vyčerpat, ne-li, přímo rozzuřit.
V pracovní euforii jsem zakoupila samolepicí tapety, dle prodavačky speciálně vyrobené právě pro koupelny, a zamířila domů s úmyslem začít s prací bez zbytečného odkladu. Již dříve se mi několikrát stalo, že se doma dostavilo zklamání z neuváženého nákupu a šaty nebo jiné zbytečnosti skončily nepoužity hluboko ve skříni. Bylo to tu opět! Po rozvinutí role se mi udělalo před očima modro a vidina koupelny ve stylu řeznické provozovny s modrými kachlíčky na stěnách nekompromisně odsoudila tapety za dva tisíce korun k uložení ve "špajzu". Lítost nad vyhozenými penězi jsem tlumila představou, že materiál lze využít na polepení polic. Budou se snadno udržovat.
"Bílou nic nezkazím," přesvědčovala jsem sama sebe a do nákupního košíku putovaly papírové role a krabice lepidla. Přizvala jsem na pomoc kamarádku. Po odsouhlasení harmonogramu prací jsme začaly tím nejobtížnějším, stropem a otvorem na svítidlo. Hlavní koordinátorka se slovy “nech to na mně, jsem švadlena, mám to v oku,“ vykroužila asi po hodině otvor pro stropní lampu. Tapetu jsme otočily, zadní stranu napatlaly silnou vrstvou lepidla a ouha! Otvor byl na špatné polovině pruhu. I mistr tesař se utne, natož dvě nezkušené, byť nadšené amatérky. Po přestávce na kávu jsme usoudily, že máme ještě dost materiálu na dokončení prací, ale jen pokud se nedopustíme další chyby.
Opakovaně jsme přeměřovaly, otáčely ustřižený pás na rub, na líc, lezly po žebříku tam a zpět ve snaze potvrdit správnost naměřených hodnot, ohřívaly si hlavy pod rozsvícenou žárovkou, až bylo vše připraveno k nalepení. Díra byla na správné polovině tapety, jen chyběl necelý centimetr do kraje stropu. Opatrně jsme sunuly papír milimetr po milimetru správným směrem a bohužel, vlhká tapeta nevydržela tah a přetrhla se těsně u lampy, která urputně bránila dalšímu posunu. Kamarádka, stále s rukama nad hlavou, ujela s trhancem ke stěně a ztuhla. Vydržela "zkoprnělá" několik vteřin, pak pustila ruce zvolna dolů, vyčítavě se na mě podívala a hlesla: "vidíš, co děláš?" Nebudu dál zabíhat do podrobností. Kdo viděl scénky PAT a MAT má jasno.
Po krátkém posezení u kávy jsme papíry zmačkaly do nevzhledné koule, rozšlapaly všude lepidlo a švadlenka urychleně opustila místo činu bez zájmu o další spolupráci. Na schodech jsme potkaly sousedku. Zarazila se a váhavě pozdravila.
Doma, po letmém pohledu do zrcadla jsem pochopila, co sousedku zaujalo.Vlasy jsem měla neskutečně rozcuchané, na hlavě „číro“ vyztužené lepidlem, jednu polovinu tváře svraštělou díky zasychajícímu lepidlu, brýle mírně nakřivo, a v očích výraz štvance. A pak, že "ve dvou se to lépe táhne."
