Co bylo za oponou

Také si živě připomínám tu dobu. Bratr žil ve Všerubech a my po pádu opony jezdili nábožně na západ a také jsme mohli jít na houby na ta místa, kde dříve směl jen ten, kdo měl povolení. Báječné cyklostezky az k Dračímu jezeru , je to prima-.

Jak padly dráty, vrhali jsme se spíš k jezerům a na vrcholky Šumavy.Moc se mi líbí fotografie, to bylo počasíčko!. Jezdím tam často a málokdy za pěkného počasí...To náměstíčko je krásné...A Weitra.. Vitohradsko..

Jsem moc ráda, že jste to tu takhle souhrnně připomněl. Mnoho z toho mohu potvrdit, jednak díky tomu, že jsem žila v Budějovicích a tam se mí posluchači němčináři většinou dívali na rakouskou TV, jezdily jsme se sestrou za maminkou do léčebny ve Vyšším Brodě, od Dvořiště jsme jely v blízkosti drátů a celou dobu nás sledovali pohraničníci dalekohledem, když jsme měli od školy letní tábor v Malontech za Kaplicí, šli jsme s dětmi do blízkého hřebčína, ale dál ani krok, první hraniční pásmo. A to nemluvím o dokumentaci, která je u nás v archivu. Případy likvidace narušitelů hranic. Některé snímky se nesmějí dodnes badatelům půjčovat.