Kouzlo časů minulých: 
Jedna ku padesáti

Kouzlo časů minulých:
Jedna ku padesáti

11. 2. 2015

Myslím, že to byla sobota jako každá druhá. V sobotu se, pravda, pracovalo jako v každý všední den. Pro zábavu byla nejvhodnější, i když mnozí po ní měli hlavu jako škopek. Neřeknu nic nového, když uvedu, že Zábava s velkým Z se dodnes používá jako název vesnické tancovačky, která dává příležitost mladým, dostat se blíže k sobě, než je jindy běžné.

Končil máj, lásky čas, a bylo možno sklidit ovoce narodivších se lásek v tomto krásném měsíci, plném zeleně a květů. Byla, pokud se nemýlím, sobota 31.5.1953. Kolem půlnoci to na parketu vesnické hospody vřelo jako v kotli při smažení trnek a hodinky jsem tenkrát neměl, takže nemohu říct, kolik bylo přesně. Do sálu vpadla bomba: trumpeťák zafoukal tradááááá, na jeviště vystoupil hospodský, rozhodil rukama, aby byli všichni ticho, což se mu tak docela nepodařilo, a oznámil, že od půlnoci bude platit měnová reforma a kdo chce nějaké pití, ať si ho koupí hned, protože po půlnoci bude stát třeba limonáda místo šedesáti haléřů třicet korun. Sál na moment ztichl, ale vzápětí se ozvaly hlasy, ať se jde vyspat a jiné, ať se jde vycpat. Stoly se zaplnily pivem, limonádami a slanými tyčinkami, sem tam táckem se štamprlátky. Zábava pokračovala dál, vždyť my tenkrát měli jen to svoje mládí a pár korun v kapse, které nám později vyměnili v poměru 1:5. Tátové, mámy a pár dědků se však zvedlo a sál prořídl.

Ráno, říká se, je moudřejší večera. Otec seděl za stolem a poslouchal rádio. Snídaně byla netknutá a jeho tvář nevěstila nic dobrého. Když zřejmě už poněkolikáté vyslechl opakující se zprávu o měnové reformě, zavřel rádio, praštil pěstí do stolu a řekl něco v tom smyslu: "Tak zase máme hovno, jak po válce. Věšať sa nebudu, takovú radosť tým k....m neudělám, a šel do skleníku řízkovat chryzantémy. Později jsem pochopil, že to pro něj a tím i pro naši rodinu byla rána. V roce 1945 měnová reforma zničila úspory a peníze na provoz. Ty, až na 500 Kč na osobu, "odpluly" na tzv. vázaný vklad a odsud touto novou měnovou reformou do nenávratna. A opět to samé, ba ještě horší. Až na pakatel jedna ku padesáti.

Matka nás utěšovala, že už nebudou lístky a volný trh, na kterém bylo možno legálně nakoupit některé zboží v neomezené míře, ovšem za pro nás několikanásobně zvýšenou cenu. "Šak zme teho tolik neměli a ve spořitelně ani vindru, hlavně že zme zdraví. Nemáme žádného zaměstnanca a tož nám aspoň pětistovku vyměňá za stovku. A co majú praviť nekeří druzí, kerym dajú enem jedna k padesáti. Nejak bylo, nejak bude."

A bylo. Začali jsme opět od nuly, v obchodě platili za kilo chleba dvě osmdesát, čtvrtku másla za jedenáct, kilo cukru za čtrnáct. Ještě, že jsme nepili kávu (kilo za tři sta), ale pouze Žitovku s Cikorkou nebo Meltu. Ta byla za pakatel. Když se nám zachtělo hovězího a když na ně bylo, cvakli jsme třináct korun za půl kila. Toto množství bylo pro nás šest tak akorát (matka tvrdila, že jí hovězí nedělá dobře) a na otce se nedostalo proto, že my čtyři dorostlíci jsme snědli maso už při vytažení z polévky a jedli jako obvykle omáčku s bramborovým knedlíkem bez masa. Ti, co proklínali režim a přišli o všechny úspory, si mohli koupit litr rumu za šedesát osm a aspoň na chvíli zapomenout na zhroucené životní perspektivy.

Bylo mně už osmnáct, byl jsem už v zaměstnání a staral se sám o sebe. A tak ubyl v rodině jeden krk a otec jako vždy rodinu uživil. Poslední ránu dostal až o pár let později. Zrušili mu živnost a stal se ze zahradníka, prý vykořisťovatele pracujících, vrátným na vlakovém nádraží.

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Určitě jsem se o tom již zmiňovala v některém ze svých příspěvků. Můj tatínek architekt stavitel ztratil stavební firmu při znárodnění. Měl ještě ve spořitelně dvě životní pojistky pro své dvě malé dcerky. Začalo se proslýchat, že bude měna, i když to prezident popřel. Tatínek ale z obavy přece jen zažádal o výběr vkladu. Záměrně však došlo k jednodenní prodlevě, že jako zažádal pozdě, a tímto podvodem přišel o všechny peníze, protože je dostal právě už jen jedna ku padesáti. Místo dvou životních pojistek mu maminka údajně koupila nutně potřebné jedny boty. A my jsme byli jako vykořisťovatelská rodina na dně.
Jiří Libánský
Můj děda před válkou byl českým úředníkem, který budoval ve společném státě i na Slovensku fungující penzijní systém. Nejen, že nebyl z chudé rodiny, ale i ve svém postavení nebyl špatné placený. Během let se v Bratislavě usadil. Oženil se s babičkou. Ta do manželství přinesla nemalé jmění. Bydleli spolu v poměrně luxusní vile v bratislavské části Koliba. Také se jim tam narodila první dcera, moje matka. Patřila jim i prosperující restaurace ve vlastní budově. Její provoz měla na starosti babička. Když vznikal samostatný profašistický Slovenský štát, mohli si vybrat, zda zůstanou a nebo se vrátí do Čech. Vrátili se do Prahy. Po válce se nakonec rozhodli, že se do Bratislavy nevrátí. Vyhlédli si krásnou romantickou vilu s velkou zahradou v pražském Podolí ve svahu s výhledem na Vltavu. Veškerý majetek v Bratislavě prodali. Vilu, ostatní budovy včetně pozemků i vnitřního vybavení a jednali o zakoupení nemovitostí v Praze. Během reformy přišli o všechen majetek. Dědovi to podlomilo zdraví. Po několika infarktech a náhle propuklou cukrovkou musel odejít ze zaměstnání. I jako člověk, který měl velký podíl na budování penzijního systému dostal měsíční důchod 600 korun. Babička, která byla v domácnosti neměla nárok na žádný důchod. Děda s babičkou se odstěhovali na venkov. Děda (Alfons Záruba) byl už v té době známým malířem a tak se živil malováním a prodejem obrazů. I když každý jeho obraz byl často prodán už než ho začal malovat, žili oba velice skromně. Osobnost mého dědy, jak já jsem ho poznal, by si asi zasloužila samostatný článek. Mě velmi mrzí, že se nedožil konce vlády komunistů, které tak bytostně nesnášel a nikdy to před nikým netajil. Možná že to, že moje matka samoživitelka studovala a já jsem celé své dětství trávil u prarodičů, to mělo také vliv i na moje politické postoje v současnosti.
Hana Rypáčková
Pamatuji si to,vzpomínalo se na to hodně, ale my jsme se vydali z peněz při stěhování a tak nás to tolik nebolelo.-bylo mi sedm.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.