Sýkorky zase přiletí a pomněnky
opět vykvetou, má maminko...

Sýkorky zase přiletí a pomněnky
opět vykvetou, má maminko...

20. 2. 2015

Maminka je nenahraditelná, nikdo a nic na světě ji nemůže zastoupit. Proto mi tak neskutečně chybí, její láska, úsměv na rtech, objetí, její blízkost, kdykoliv jsem ji potřebovala. A také její dobroty, protože byla skvělá kuchařka.Její štrůdl jsem milovala ještě teplý, byl přece od maminky.

Tento článek píši na její památku a úctu, ač bych jí chtěla ještě tolik toho říci.. Rozdávala lásku nejen mně, ale i lidem kolem sebe, a proto ji všichni měli tak rádi. Nedávno mi jedna ze sousedek sdělila, že to byla "dáma", v tom dobrém slova smyslu. Ano, měla vkus, uměla se oblékat, uměla vytvořit domov, byla pracovitá, měla charisma. Pro mne vždy byla vším, "modrým z nebe", chcete-li, či pomněnkou, které milovala.

Tato slova Ti, mami, "přezpívávám" do nebíčka mezi hvězdy, kde stále jistě dál záříš, jako jsi byla světlem v mém životě. Nebo mezi sněhové vločky, které se v zimě sypou z nebe a prý duše těch vloček jsou naši blízcí zesnulí, kteří se na skok jdou podívat za námi, byť třeba už jen nahlížejí za našimi okny, která jsou sice zamrzlá, ale naše srdíčka hoří láskou k těm tam nahoře stále. Také často tiše našlapuješ do mých snů a to je mi pak moc dobře, být zase s tebou alespoň na chvíli.

I ty ses, maminko, narodila svým rodičům, i ty jsi měla své sny. Až po tvém odchodu jsem se dozvěděla, že datum tvého narození nebylo zrovna šťastné...Možná i to vysvětluje, žes neměla zrovna lehký život, kdoví...

Ráda jsi v mládí tancovala, byla jsi plná energie a života. Možná ses příliš brzy vdala, možná jsi měla ještě chvíli vyčkat na toho pravého prince, kterého by sis do svého života přivolala. Ale to bych pak na svět nepřišla já.

Narodila jsem se ti ve starém královském městě Most, to město dnes už bohužel není. Škoda, bylo to město s tajemnými zákoutími, dnes by, myslím, bylo chloubou nás všech, co tu žijeme. Zůstal tu ale hrad Hněvín, na který ses ráda dívala, zvláště večer, když je osvětlený, byl to vždy první pohled na něj, když jsme se vracely z cest a dovolených-vždy jsme věděly, že už jsme doma, kde ti bylo tak moc dobře.
Ráda jsi v teple domova poslouchala lidovou hudbu, Hansiho Hinterseera, Andyho Borga, to se ti vždy rozzářily tvé šedozelené oči štěstím a radostí.
 Dnes mne to ale stále bolí u srdíčka, když slyším tuto hudbu, protože už ji nemohu sdílet s Tebou, mami...Ty možná posloucháš v nebíčku chóry andělů dnes a je ti s nimi dobře.
  Byly doby, kdy jsme společně nasedly na kola a vyjely do přírody. Když už jsi nemohla jezdit, sledovala jsi ráda cyklistiku v televizi a památky v etapách nejen na "Tour de France". V roce 2012 jsi ale dojela do svého životního cíle, kam jsi ale namířeno vůbec neměla a odešla jsi mi navždy...

Teď jsem v bytečku tvém já, jsi vším tady kolem, mami. Nevím, proč jsem ti nikdy neřekla, že ten modrý květináč na okně znamenal pro mne symbol domova u maminky, kam se člověk rád vrací. Že o vánocích jsem byla šťastná, když jsem šla domů, že za okny září vánoční svícen, a že dokud ten svícen svítí, já se mám kam vracet. Za maminkou, za jejím světlem lásky.

Ty zde již nejsi, ale věř, svícen o vánocích svítí dál. Mám sice pocit, že v mém životě vše zhaslo tvým odchodem, ale snažím se pokračovat v tvé cestě životem, nechci jej vzdát, jdu dál už pro tvou památku a úctu. 

Ty jsi také šla dál, když jsi přišla o nevlastní dceru, a Bůh ví, že to bylo těžké. Tenkrát jsi myslela, že už budeš chodit jen v černém. Vše ale přebolelo a ty jsi šla dál. A tvůj život rozzářily i jiné barvy a pak i zážitky.

Před tím jsi ale přišla o manžela, rozvod přišel a bylo to tak dobře, protože jinak bys nežila naplno, šťastná už nikdy. Myslím, že i můj táta časem pochopil, co způsobil, o jakou jedinečnou ženu vlastně přišel...Hledal pak tobě podobnou, ale nenašel. Nemohl, byla jsi jedinečná a věř, že on to věděl, ale přišel na to pozdě...Nicméně zůstal mým tátou a myslím, že tomu byl moc rád ve stáří, že mě má.
                     
Krásné byly naše dovolené, výlety na Šumavu, do hor, které jsme tak milovaly - nejen pro tu blízkost k nebesům. Není nic krásnějšího, než šumění lesa. A když nám cesty pak zpříjemnila i naše fenka Baruška, nemělo to chybu. Byla to rozená cestovatelka, naše cesta lanovkou na Špičák s ní, to byl tedy zážitek.

Smutný "odchod" mého táty byl zbytečný, tragický, ještě, že jsem měla tebe nablízku. Pak nám odešla po letech krásných Baruška, nikdy nezapomenu na její oči, vždyť víš, pořád jsem měla ale tebe, mami, a Baruška s námi prožila krásný, byť "psí" život.

Překonaly jsme spolu tvou operaci páteře, měla jsem o tebe neskutečný strach tenkrát, ale věřila jsem. Tys také měla strach, nedala jsi to ale znát, přesto jsme obě věděly, co může vše přijít...Jakou jsme pak obě měly radost, když ses poprvé mohla posadit právě na Štědrý den, to byl ten nejlepší dárek pro nás obě. To nám vesmír ještě přál.

Ale pak přišla událost, která mi změnila zcela život a tobě jej vzala... Měla jsi před tím sen, který jakoby varoval, co může přijít. Možná jsi neměla číst ten snář, kdoví. Protože pak už jsi žila jen ve strachu, obavách a úzkosti, co může přijít, aniž já jsem něco tušila.

Dodnes se ptám, proč jsi mi o snu řekla až v nemocnici, až se ti stal ten úraz, proč ne dříve, proč ses nesvěřila, co tě trápí a nechce odejít z tvých myšlenek. Byla jsem přece tvá dcera a měla jsem to vědět. Odpověď už na to nedostanu, vzala sis ji do nebíčka s sebou...

To, co se dělo v nemocníci, to byl zase ten nejhorší "sen" můj, mami, o to  horší, že byl skutečný. Bezmoc, jakou jsem prožívala, se nedá ani popsat. Stále na JIPce, pak, když svítalo, že snad bude lépe, ze dne na den vše bylo jinak. Byla jsi v horečkách, s infekcí, často jsi ani nevěděla, co se vlastně děje. Na tvé oči nikdy nezapomenu, tvůj pláč, strach a zároveň přání, že ještě odejít nechceš, jakobys i ty tušila, že je to již přání nesplnitelné...a že sen, co se ti zdál, se naplnil. Přesto sis ještě poslední den, co jsme byly spolu, zvlhčila rty pomádou, do poslední chvíle jsi i pro mne chtěla být tou šik maminkou, co se nevzdává.

Primář mi lhal, že tě budou znovu operovat, místo aby mi řekl pravdu a připravil na nejhorší... a hlavně mi měl umožnit být s tebou.

Jen se ptám, proč je naše zdravotnictví takové a nenechá nás z rodiny s vámi být až do konce...
Měla jsem být s tebou, mít tvou ruku v mé dlani a třeba udělat křížek na čelíčko - nebylo nám to dopřáno a to moc bolí mami.

Keltský křížek, který jsi tak milovala, ten ode mne, nyní leží u tvých fotografií, je v něm ukryt celý tvůj život, mami, stejně jako v mém srdíčku, které je nalomené, ne-li zlomené. Křížek si beru jen ve vzácné okamžiky, ale ty jakoby se vytratily od doby, co tu nejsi. Je to už jiný život, bez maminky. Tak si jej beru, když jde o něco důležitého, abys byla se mnou. A  mám přece medailonek od Tebe, tys věděla, co mi darovat a co bude jednou pro mne vzácné. Stejně jako je i kniha, kterou jsem dostala v dětství, Maminka od J.Seiferta, či panenka, která se mnou sedí v obýváku, protože jsi ji kdysi vybírala pro mne s láskou.   

Děkuji za vše, maminko, a věř, mělas naplněný život, protože jsi rozdávala lásku, úsměv a víru v život. Snad tu víru v život já nikdy neztratím, ač jsem nyní sama nemocná a nevím, co se mnou bude.

Mám tu ale při sobě fenku Meginku z útulku a chodím s ní na hřbitov za tebou povědět ti vše důležité. Vždyť jsi tu přece stále se mnou. Tvá dcera Eva.

                       
 

rodina vzpomínky
Autor: Eva Krausová
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Krausová
Paní Aleno, psala jsem to od srdce a proto to asi nejen na Vás tak zapůsobilo... Pouto to bylo nádherné, ale o to větší pak je ta bolest... Nevím, zda jsem silná osobnost...,obávám se, že spíš nejsem. Vzpomínky mi ale nikdo jž nevezme. Pravda, tyto stránky mohou člověku i trochu pomoci. Děkuji Vám Eva
Alena Várošová
Paní Evo. Krásnější příběh psaný s takovou láskou dcery k matce a takové vyznání k mamince jsem nikdy v životě nečetla. Maminka,která Vám nesmírně chybí by byla na Vás moc pyšná,tak jako Vy jste stále na ni.Vážím si tak silného, citového pouta matka - dcera. Paní Evo,jste silná osobnost a vše časem zládnete ,věřím Vám,ale vzpomínky na tu nejdražší osobu na světě Vám zůstanou. Je dobře,že jste na těchto stránkách,aspoň Vám nebude tak smutno a už nejste sama.Taky mám srdce.
Eva Krausová
Zuzko P., určitě až bude čas se na Vaše články podívám a přečtu. Máte pravdu v tom, že smutek si prožívá člověk sám, ale že tyto stránky nám v lečems pomáhají, že v tom nejsme sami, že nás je takových více. Pa Eva a Meginka
Zuzana Pivcová
Děkuji Vám. I když si každý musí prožít svůj smutek sám, přesto snad pomůže vědět, že jsme si se svou radostí i se svým trápením všichni podobni. I já, od chvíle, co jsem zde na portálu i60, vím, že řada lidí měla ještě mnohem těžší úděl než já. Když budete mít někdy náladu, podívejte se na některé mé vyprávění v rubrice Můj příběh (třeba Moje maminka aneb Nenaplněný život, nebo Říkala jsem jí maminko). Možná Vás trochu osloví. A buďte klidná a alespoň trochu radostná, každý neprožije s maminkou tak krásný život. Ten pocit Vám nikdo a nic nevezme.
Eva Krausová
Paní Zuzanko P., to jste to měla tedy hodně těžké, tak brzy rodiče ztratit...Máte pravdu, pokud odchod z tohoto světa je těžký a naši blízcí se nedožijí alespoň 80let, o to větší smutek to pro nás je,těšila jsem se, že s maminkou oslavíme ten rok její 75 narozeniny a už nám to nebylo dopřáno...Nejhorší byla ta bezmoc v nemocnici, jak se s pacienty zachází, jak se spíš neléčí, než léčí, žádná komunikace,lhaní, prostě to se nedá vůbec psát. Je to ve svědomí těch, co způsobují zbytečnou smrt pacientů,těch co nezabrání infekci atd. Ale to je zas na zcela jiné téma. Chtěla jsem spíš přiblížit její život, a tím i můj, protože mi byla vším. Když jsem to psala, tekly mi slzy tak, že jsem neviděla na text... Vy snad už máte život lepší nyní a na rodiče snad máte také pěkné vzpomínky. Mě tragicky a zbytečně odešli všichni z rodiny, už nikoho nemám, jen tu fenku Meginku z útulku a o to je to těžší vše. Vám přeji Zuzko i všem zde jen to dobré v životě a pokud přijdou těžké chvíle, tak hodně síly. Eva a Meginka
Alena Várošová
Paní Evo,moc krásný příběh života Vaší maminky a Váš vztah k ní, lásky plně píšete a číst Váš citový příběh je jedna radost.
Hana Rypáčková
Ztratit milovaného člověka je vždycky smutné.Ale ztratit rodiče , kteří odešli věkem a prožili hezký život, s kterými jsme se stačili rozloučit a na cestě je doprovodit je přirozené. Mnohem bolestnější je ztratit dítě nemocí - každá matka by ráda dala svůj život výměnou. Nezemřel ten, na koho se vzpomíná...
Zuzana Pivcová
Já jsem rodiče ztratila velmi záhy, tatínka ve 12 a maminku v 27 letech. Většina mých známých přišla o rodiče až nedávno a někteří jednoho z rodičů dokonce ještě mají. Každé loučení je těžké, i když ten člověk prožil dlouhý, krásný život. Pokud měl odchod z tohoto světa těžký, zanechává to v nás o to větší smutek. Ale zůstává i to hezké, za co můžeme poděkovat. A Vy jste to vyjádřila tak, jak to cítíte v sobě. Jako milující dcera milující matky.
Eva Balúchová
Evi,při čtení vašeho článku jsem musela zavzpomínat na moje rodiče.S oběma jsem strávila celý život i poslední chvíle života.Taky pořád vidím poslední pohled který mi maminka věnovala.Bylo tam toho strašně moc a myslím si,že jsem pochopila. Napsala jste krásný článek a myslím,že nás,co už nemáme rodiče,přiměje ke vzpomínce.
Soňa Prachfeldová
Krásné vyznání paní Evo, Vaše mamka o tom určitě ví. I já se k mé mamce, která tu není již 11 let každou chvíli obracím a mám ji moc moc rádaa s vnučkou si vybavujeme dny s ní!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.