Ztráta manžela, vyhazov z práce, věk přes padesát, pocit, že je k ničemu a nic pěkného ji už v životě nečeká. To je role Veroniky Žilkové v seriálu Všechny moje lásky. Jak se hraje postava, která je mnoha divačkám hodně blízká?
Je docela neobvyklé, aby se hlavní hrdinkou seriálu stala stárnoucí žena. Svědčí to o něčem?
O tom, že dnešní pětapadesátileté ženy nechtějí být označovány za stárnoucí. Ani nemohou, jsou to vesměs kočky s chutí do života. Na tom seriálu se mně líbí, že je optimistický a plný naděje. Je o tom, že člověk nemá nic vzdávat, protože lásku může potkat kdykoli. To znamená, že i v situaci, kdy si myslí, že ho už nic pěkného v životě nečeká.
Měla jste někdy v životě pocit, že už vás nic pěkného nečeká?
Samozřejmě. K mé seriálové Marii mám hodně blízko. Mě přinesl život hodně traumat. Přesně chápu, co prožívá, když zůstala sama. Když jsem se rozvedla a zůstala sama s pěti dětmi, zoufale jsem brečela v opuštěném domě. Kdyby mně tehdy někdo řekl, že potkám lásku, že si mě nějaký muž vezme i s těmi dětmi, nevěřila bych.
Věříte, že člověk může potkat velkou lásku i po padesátce, šedesátce?
Takové příklady máme přece každý ve svém okolí. Je běžné, že lidé prožijí za život několik důležitých vztahů. Nejhorší je, když žena propadne pocitu, že je stará. Myslím, že v tomto věku je u žen velmi důležitý optimismus, chuť do života, odvaha poznávat nové věci. Je to důležitější než závratné investice do vylepšování vzhledu. Ono je to většinou tak, že když si řeknete, že byste někoho chtěli poznat, nedaří se to. Nikdo se neobjeví. Jakmile člověk přestane takzvaně hledat, někdo obvykle zrovna přijde.
Dovedete si představit, že jste sama a hledáte partnera mezi svými bývalými školními láskami, jak to dělá seriálová Marie?
Můj muž je moje školní láska. Chodili jsme spolu na vysokou, pokukovali jsme po sobě. Myslím, že to bylo nahnuté a málem jsme si tehdy spolu něco začali. A vidíte, nakonec jsme se k sobě stejně dostali. I když by mě nikdy nenapadlo, že to tak jednou bude. Ono je těžké se v pětapadesáti seznamovat. Je logické, že se člověk vrací ke starým známým, ke kamarádům, se kterými má stejné vzpomínky, zážitky. Máte své zvyky, rituály, nic nechcete měnit. Máte už lidi prohlédnuté, vidíte jejich chyby. Vadí vám více věcí, než v mládí.
Jak to vlastně s tou vaší Marií dopadne? Potká někoho, tak jako jste v životě potkala vy?
No to říct samozřejmě nemůžu. Každopádně si hodně užije, protože je to holka veselá a statečná. Vede o dost dobrodružnější život než já.
Veronika Žilková
Jedna z nejoblíbenějších českých hereček se narodila v roce 1961. Nejlépe ji vystihuje výraz multifunkční. Hrála v řadě seriálů, v humoristickém pořadu Tele Tele a má za sebou také řadu významných rolí v divadlech. V roce 1996 dostala cenu Český lev za roli ve filmu Zapomenuté světlo. Má sedm dětí, z toho dvě adoptovala. Jejím mužem je herec a současný ministr obrany Martin Stropnický.
