Senior v Říši divů

Vážená paní Zuzano. Od vás mne příspěvek obzvlášť potěšil. Máte pravdu, všechny moje příběhy je jakýsi můj životopis na pokračování. Dokážu psát jenom o lidech, které mám před sebou. Vystihla jste přesně lehký smutek z osamění. A protože nejsem lyrický poeta, dal jsem najevo svoji slabinu tímto způsobem.

Pane Františku, i když jste ve svých příbězích tím věčným Fanoušem asi vždycky Vy, tak tentokrát jste mě hodně překvapil, protože jste se jako člověk hodně odkryl. Myslím, že jste tím nic nepokazil, naopak. Tím, že jste i přes obvyklý humor a kritiku nechal zaznít lehkému smutku z osamění, jste se lidem včetně mne hodně přiblížil. Díky za vyprávění.

Pěkně popsaný příběh,živě si dovednu pana Františka představit i jeho obydlí......ale je spokojen.Co k životu potřebuje? Je šetrný, s oblečením nemá problémy je IN,točí se kolem žen a do hospůdky si zajde.

Tento váš příběh je jeden z nejhezčích. :-)

Moc hezké.Ten Fanouš je šťastný člověk! Nedávno jsem se v divadle potkala se starým panem profesorem, nějak zatouchal, tmavý oblek byl jakoby poprášen moukou.Upozornil mne na to a společně jsme vydedukovali, že je to plíseň.Nevím, jestli má dceru....

Pane Františku, Vaše články ze života mne vždy pobaví. Mohl jste se klidně přihlásit do módní soutěže a předvést svůj outfit do hospody, tak pěkně jste to popsal. Ať se daří...