Ilustrační foto: pixabay.com

Novoroční polibek paní hostinské

2. 1. 2020

Stolní společnost Fanouše Hovorky je opatřena čtyřmi ženami. Jenom jedna je volně ložená, tři další patří k manželům přítomným v partě. Při jakékoliv oslavě se poručí runda, chlapi si podají ruce a ženy jsou políbeny. Za deset let pospolitosti bylo těch polibků několik tisícovek.

Můj příběh

Autor: František MENDLÍK

Hodnocení:

(5.3 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 6.3.2015 08:45

Hezká milá povídka, Fanouše je mi trochu líto, jen na čelo, snad bude aktivnější !

František MENDLÍK 6.3.2015 07:54

Svého času jsem v časopise Železničář publikoval seriál. Vyšlo celkem šedesát dva dílů! Psal jsem za honorář tři sta padesát korun za jeden díl. Musel jsem ovšem psát do mustru. Kresba v záhlaví byla pořád stejná, bylo to jakési logo. A musel jsem se trefit do počtu slov a mezer. byla to obrovská škola. Zkrácený příspěvek musel mít hlavu, patu a pointu. Takže to byly vlastně rozšířené anekdoty. Jednom mi v jednom čísle díl seriálu neotiskli kvůli místu. A redaktor Harák mi lakonicky sdělil:,, Fanouši nezlob se, v příštím čísle ,,Mendlíkovka" nebude!

Hana Šorejsová 6.3.2015 07:53

Františku, Vaše povídky čtu pravidelně, a máte dobrý jazyk český a hlavně vždy pobavíte laskavým a milým humorem. Pokračujte určitě dál ! Díky.

František MENDLÍK 6.3.2015 07:46

Vážená paní Klosová. Upozorňuji, že píši pořád stejným stylem, ukovaným za léta dopisovatelské činnosti. Také mám v podstatě nekonečnou zásobu příběhů a to šufle vyprazdňuji a pořád dna nevidím. Mile mne překvapila Vaše poznámka. Hřeje zejména od lidí v minulosti ne zcela mi nakloněných. Díky!

Zdenka Jírová 6.3.2015 00:08

Hezká tradice, na Silvestra jsme se líbali s celou restaurací, to nebylo nic nenormálního. Jinak by to ovšem nešlo.

Lidmila Nejedlá 5.3.2015 22:21

Hezká epizoda a z jiného soudku.

Marie Magdalena Klosová 5.3.2015 22:21

Pane Mendlíku,přiznávám otevřeně,že mě Vaše texty moc nebavily,a tak jsem se jim vyhýbala.Dnes jsem se do tohoto začetla s chutí a vůbec jsem nepomyslela,ačkoliv tušila,že čtu "Mendlíka"! A líbil se mi.Zdravím.

Zoja Sedláčková 5.3.2015 21:25

Hezké a laskavé povídání. Moc se mi líbí.

Zuzana Pivcová 5.3.2015 20:51

Jak se říká, "kdo pozdě chodí, sám sobě škodí". Ale myslím, že jste zase o tolik nepřišel! A tahle změna ve Vašem vyprávění směrem k osobnějšímu se mi vyloženě líbí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce