Krasavice na dvou kolech

Před třemi roky jsme byli s Toníkem v Maďarsku u Balatonu. V hotelu probíhal právě mezinárodní sraz motorkářů na motorkách Harley Davidson. Vypadali dost divoce ale byli všichni příjemní i galantní. Bylo to pro nás zajímavé setkání.

Kdysi jsem moc ráda jezdila jako spolujezdec s tátou na výlety a později s manželem kamkoliv, ale dnes už bych se bála. Na našich silnicích se pohybuje příliš mnoho "dárců orgánů". Jiří má pravdu, že zážitek z jízdy má své nenapodobitelné kouzlo. Kdysi jsem mohla jezdit i prostovlasá, to bylo! Vítr hvízdal kolem uší, pohodička byla v duši...

Motorky se mi líbí, drží partu, jsou kamarádští, hezky to vypadá,ale když jedu a předjíždí mě patnáct strojů, raději u krajnice zastavím.

Zážitek jízdy na motocyklu se těžko popisuje. Především proto, že je těžké najít podobný, s kterým by bylo možno ho srovnávat. Snad trochu létání na rogallu. Na motorce ten zážitek není možná tak intezívní, zato mnohem bohatší. Na zážitek prožitku jízdy totiž těsně navazují zážitky další. Motorkářská komunita se svou vlastní kulturou, oblékáním, slovníkem a především filozofií založené na rovnosti lidí a vlastními zákony, které se neřídí paragrafy ale srdcem a rozumem. Vnímání krajiny je na motorce velmi intenzivní, není vám jedno kudy jedete a veškeré zohyzďování krajiny se vás osobně hluboce dotkne.Motocykl se může stát vaším společníkem i když už tělo není tak ohebné, končetiny plné síly. Když vedle sebe jede dvacetiletý a sedmdesátiletý motorkář není mezi nimi ani žádný rozdíl. Motorkáři si jsou toho vědomi a tak bez ohledu na věk spolu nejen jezdí, ale společně se baví. Přibývá lidí, kteří trochu přičichnou k tomu, o čem jsem psal a začnou to cíleně vyhledávat. Typů motorek je tolik, že si může každý vybrat tak aby se v ní odrážela jeho osobnost. Pokud má osobnost hodně vyjímečnou, i motorku si může snadno dotvořit. Proto těžko najdete dvě stejné motorky.Co vše jsou motorky je možno vidět na zmiňované výstavě Bohemian Custom Bike. To, že zde v roce 2012 obdivovala veřejnost i moji motorku, toho si opravdu cením.

Já jak vidím sinou motorku,mám osypky.Vnuk ji vlastní taky.Když měli motorkáři v našem kempu srazy,měla jsem vždy službu,protože jich najíždělo vždy hodně přes stovku a také v té době asi 2x po sobě se trefili,že byl sraz i karavanistů a to jich bývalo také tak stodvacet i víc.Takže bylo pilno,ale všichni byli spokojeni.Krásný lesopark a když jim počasí přálo,takže ty mašiny mám zbízka prohlédnuté,ale nikdy jsem na tak silném stroji nejela,ani nechci.A když vidím někoho na silnici,okomentuji to slovy:zase jeden blázen,dárce orgánů.

Taky se bojím.Mladí už projeli velkou část Evropy,když jsou na cestách,musím starosti vytěsnit z hlavy.Každý večer se Eva musí hlásit kde jsou,sleduji je na mapě. Letos jede zeť sám,tak jsem ráda i když Eva asi né,ale musí být s dětmi doma. Já jsem se zetěm jela asi 1km a stačilo mě to,už bych na motorku nesedla.

Zuzko, jsem šťastná, že syn motorku prodal. Uznávám, je to záliba pro někoho, já mám z motorek hrůzu. Z takových silných silničních. Chlubil se, jak vyjel na Ještěd...bojím se, bojím. Buď opatrná!

Dcera se zetěm tam taky jeli.Mohly jsme se spolu setkat,ale nakonec pro mě nebylo místo v autě.