Danila

Také jsme cvičili boxera jménem Dingo. Jenže, díky jeho povaze, z něj nikdy nebyl pes hlídací, ale "pes vítací"

Jo, to pejskové umí. Já zase chodím do práce samý chlup. Naše fena celoročně líná.

Když jsme ještě neměli žádného psa, kolegyně mi říkala :"To je psí kabát".Moc jsem to nechápala, až když jsme měli prvního pejska,taky pudlíka-vysoko vyskakují...Asi už mám na výjimky psí oblečení..Zrovna jsme se potkali s hárající boxerkou.Rvala jsem z ní Vendu a na šel na šňůru.

Když jsem viděla vašeho pejska,srdíčko mě zaplesalo,protože pod okny mám fenku Ladynu,je to taky německý boxer,je to už třetí fenka v naší rodině,a ještě jsme měli dva kluky,jeden mi rozkousal podpatek u páradních bot,první fenka Ira mi roztrhala prádlo na šňůře,no,každý ten pejsek nějakou lumpárníčku vykonal,ale zlobit se člověk na ně nemůže,souhlasím se Zuzkou,musí se s tím počítat,jinak nemá cenu zvířátka chovat.

Když jsem v mládí jezdila na víkend domů do Týna a tam jsme měly fenku Lesanu (viz Můj příběh, Lesánek byl fenka...), ona mě vždycky tak neskonale vítala, že mi umazala kalhoty nebo kabát, ale hlavně zničila veškeré punčocháče ke krátké sukni. Nepomohlo krýt se taškou a opakovat Neskákej! Takže pak už jsem se svlékala před vraty, a to i v zimě. Bylo to jistější. Ale nedokázala jsem se na ni zlobit, právě tak jako na kočky za jejich drápky. Člověk už s možností nějaké destrukce musí počítat, když si zvíře vezme. Kdo ne, ať jde raději od zvířátek dál.

To si dovedu paní Zdenko živě představti Vy v kloboučku a batikované šaty od Danily přímo světová značka,,člověk chvilku brblá,ale stejně na psa nedá dopustit. Je to nejmilejší a nejvěrnější přítel člověka,vím to ze zkušenosti..