To je naše zabíjačka

To je naše zabíjačka

12. 3. 2015

Vraťme se ještě do zimních radovánek, ke kterým patřívala, a někde snad stále patří, zabíjačka. Tak se tomuto "aktu" říká u nás na severu Moravy. Jinak asi různě, třeba vepřové hody? To už je ale spíše výsledek, splněné očekávání dotyčného úkonu. 

Jsem městské dítě, takže těchto zážitků se mi nedostávalo, nebo lépe, byla jsem jich ušetřena. Ani po jitrničkách se mi nestýskalo. Odjakživa jsem spíše nejedlík než jedlík. Pak jsem se přivdala do rodiny, která v dobrých časech obhospodařovala statek. Později se sedm sourozenců, mezi nimiž byl i otec mého muže, rozešlo do bytů a domků ve větší či menší vzdálenosti od rodného statku. Tam se u nejstaršího bratra konala pravidelně velká rodinná sešlost, kolem s láskou vykrmeného prasátka, jehož život býval ukončen v lednu či únoru, jak bývalo zvykem. Pro mě byly za těchto masných radovánek vždy nejpřitažlivější mísy koláčů.

I tyto časy dávno odezněly a na našem stole se občas ocitla jitrnička či jelítko zakoupené v samoobsluze, v lepším případě u stánku od "domácího" dodavatele. Popravdě řečeno se mi po hodech tohoto druhu nestýskalo.

V živé paměti jsem měla zážitek z jiného konce Moravy, z jižního Lanžhota, kde jsem se účastnila této bohulibé události coby mladá učitelka z "exotické" Ostravy, neznalá místních poměrů. Jak se dalo očekávat, byla jsem při této příležitosti opita místním vínem a možná i slivovičkou a pamatuji si jen to, jak mě můj muž poodnášel domů. 

Nikdy jsem však nebyla přítomna všem těm činnostem kolem prasátka, které zabíjačku činí zabíjačkou a vepřové hody vepřovými hody. A tak jsme se s mým bráchou a novopečeným partnerem před třemi lety rozhodli. Uděláme si svou "vlastní" zabíjačku. Se vším všudy. A stalo se.

Brácha objednal prasátko (tak akorát) ve vesničce, kde má chalupu, a u souseda, který je na takové akce zařízen, řezníka a vše potřebné. 

Pod nohama křupal sníh, jak to na správné zabíjačce má být, a my jsme zažívali něco, co se jen velmi zdaleka podobalo idylickému Ladovu obrázku. Prasátko splnilo svůj úkol a mělo "to" brzy za sebou. My, co jsme se bláhově domnívali, že půjde hlavně o podívanou, ochutnávanou a popíjenou, jsme pozdě v noci uléhali naprosto vyčerpaní a v pravidelných, poměrně krátkých intervalech se střídali nad kotlem chladnoucí "prdelanky", aby do rána nezkysla.

Zážitek by se klidně mohl zařadit mezi ty "adrenalinové". Řízečky byly mnohé a chuti nebývalé a prdelanka nezkysla.

Ale pro příští ochutnávku zajdu raději na trhy.

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
No jasně, Maruška nemohla chybět.... úplně Tě vidím, jak stojíš u válu a řezník Tě již musí odhánět, aby něco zbylo do jaterniček:)))))
Marie Foltýnová
Nejvíce se mi líbí poledne.Ukrojit si kousek ovárku,masíčka,kousek jatýrek,k tomu křen,mňam.A ovarová polévka s kroupami,jedna báseň.
Marie Magdalena Klosová
Vidím,že prasátko mělo ohlas.Těší mě to a děkuji.mm
Alena Vávrová
Moje první setkání se zabíjačkou se odehrálo již v dětství u dědečka. Prase omráčené pistolí se vyškublo svým vražedníkům a prolítlo dlouhým dvorem, vyvrátilo branku a svalilo se až nárazem na vyšší břeh pankejtu, odkud jej museli dopravit zpět na dvůr. Tenkrát mi to taky nevonělo, ale jak šly roky, bylo to o něco lepší. Naši známí na vsi chovali pravidelně vepříka Vašíka, chodil za paničkou až do kuchyně a ta pro něj pokaždé slzela, ještě když jedla první pochoutku-mozeček. U nich jsem již byla schopná při zabíjačce i pomáhat.
Hana Rypáčková
Setkala jsem se se zabijačkou, ale nesnáším mastnotu a tak jsem tam byla k ničemu.Jen jednou jsem točila nějakým mlýnkem a musela jsem své místo opustit. Ale na ohni otáčet selátkem, polévat pivem a hlavně být s přáteli to mě baví dodnes. Taky jsme se Libore střídali na chalupách spolužáků i žáků. Dnes už jdeme do hospůdky odpoledne, často se večer už rozcházíme.
Zuzana Pivcová
Mám ráda různá setkání, líbí se mi jako vždy Tvé vyprávění. Ale jako milovnice zvířat bych od zabíjačky utíkala na hony daleko.
Libor Farský
Milá MMko. To je škoda, že jste mi nenabídla přátelství už tenkrát a nepozvala mne! To víte - Pražáček. Znal jsem zabíjačku fakt jen z Ladových obrázků. Ale zato na chalupě mé první dílo bylo ohniště s grilem. Prasátko jsme opékali snad se všemi třídami mých studentů "dálkařů", vždy v červnu před loučením na prázdniny. Je to také pěkný rituál a krásně se při něm všichni sblížili, když jinak chodili chodily do školy jen na jeden den každý druhý týden. I vdané holky většinou zůstávaly přes noc, někdo měl stan, někdo spal v autě. Kecalo se a zpívalo až do kuropění. Dnes už mě, po létech, navštěvují jen jednotlivě. Ale nakonec i opékání špekáčků je fajn.
Marie Novotná
Hezké připomenutí dávných časů.Ať už to bylo v dětství ,nebo později v manželství.Nevím kolik těch čuníků bylo,ale jsem moc ráda,že to už není.
Soňa Prachfeldová
Užila jsem si v mladším věku zabijaček, skutečně práce, tehdy nebyly mrazáky a rexovala jsem do sklenic, ty mastné hrnce všude, dnes raději když dostanu jitrničku
Marie Magdalena Klosová
Těší mě,že jsem ve vás,holky,vyvolala vzpomínky a taky chutě!Děkuji za pěkné ohlasy.mm

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.