Zkáza mého oblíbeného parku

Tak jsem si našla v našem městečku několik oblíbených míst. Jelikož nevlastním žádnou zahrádku, hledala jsem hezkou přírodu, kam mohu jít s pejskem  a kde si mohu i odpočinout na lavičce ve stínu, protože slunce už mi bohužel nedělá dobře.

Jedno krásné místo jsem našla u řeky Volyňky, kde jsou hezké staré stromy a lavičky, a druhé byl park u dvou rybníčků (jak jsem mu začala říkat ).Také tam byly staré stromy, a dokonce ovocné, kde si člověk mohl ovoce i utrhnout. Stromy tvořily chládek a dalo se pod nimi krásně sedět na lavičce. Kmeny stromů měly patinu a hezky se na ně dívalo.

Nebudu se moc rozepisovat. Prostě, park zmizel! Přijely buldozéry, vyrvaly staré stromy a bylo. Prý to bylo plánováno už dlouho. Nikdo ovšem (a ptala jsem se hodně), žádný obrázek s tím, jak to tam po té zkáze bude vypadat, neviděl. Jsem zvídavá a šla jsem se zeptat na příslušné místo. Ochotná a milá mladá paní mi ukázala plánek. Bude tam plno nových stromů, hřiště na petang, hra v šachy a další. Vůbec nechápu, jak se to tam všechno vejde. Víte určitě všichni, jak dlouho roste takový mladý stromek, než vytvoří trochu stinnou korunu, pod kterou se dá sedět, a nebo než dokonce dozraje nějaký plod. Toho se já a se mnou i jiní starší lidé asi nedožijeme. Nikomu totiž vůbec nevadí, že nám starším a pokročilým se to moc zamlouvat nebude. Sedět na lavičce v suchopáru už pro nás moc není.

Jediná možnost je, že se omladím a půjdu si koupit koule na petang, nebo se tam možná ještě vejde nějaká bouda s půjčovnou. No, a když to se mnou praští, jsem stará, nic zvláštního se nestane. Mladí hru za mne určitě ochotně dohrají.