Co říkám na lásku

Copak já říkám na lásku?
Té potřeba je jako sůl.
Kdo nikdy lásku nepoznal,
prožil jen života půl.

Po cestě plné oblázků
já vzpomínám si na lásku.
Co malý plochý oblázek,
to mladé lásky obrázek.

Co kamínek, to vzpomínka,
byť už jen třeba malinká.
Ty prošlapané cestičky,
kde dávali si hubičky,
už nikdy nevrátí se zpět.
To už je mnoho, mnoho let.

Ale ta vzpomínka na léta mladosti,
i ta nám přinese kousíček radosti.
A v oku slza se lítostí zaleskne,
že mládí uprchlo, každý si posteskne.