Nedělní zamyšlení

Kéž je smrt milosrdná.

Díky Vám, vím raději se čtou veselejší historky, ale i toto včetně smrti patří k životu. Vše je rychle pomíjející a proto dokud to jde žijme !

Krásné a dojemné rozjímání.Bohužel ústavy,ve kterých většina osamocených lidí "čeká" na zázrak ale spíše na smrt,jsou opravdu většinou hrozná místa.

Soňo, zařadila jsem si Vás mezi hodné, citlivé a obětavé lidičky.

Je to moc smutné vyprávění a citlivým člověkem to zamává.Jak se staří lidé se dostanou do LDN je to ta poslední čekárna na smrt,jak to Soňa popsala ,ale někdy se o nich jejich děti nemohou starat a v mnoha případech taky nechtějí.A pokud takového člověka mají doma a obsluhuje jej 3x denně charita nestačí jeho důchod na polohovací postel, stolek specielní,nafukovací polštářky proti proleženinám,jídlo nosiče,obědy a další věci ptřebné k obsluze nemohoucího pacienta + náklady na byt. Taková témata jsou vždy smutná.

Je to smutné, ale i hezké, Soni píšeš s velkou lidskostí a citlivostí. Tvá obětavost je obdivuhodná. Jsme tu na okamžik, ano ! Díky !

Vzpomínám, když jsem chodila navštěvovat před smrtí jednoho pána, který u nás brigádně pracoval. Byl bývalý letec, mluvil několika jazyky, znal svět. Ale podmínky, v jakých umíral v nemocnici, mi Tvé citlivé vyprávění hodně připomnělo. Opuštěný, zanedbaný jak na okraji společnosti.

Moc hezké a smutné zamyšlení. Také jsem párkrát byla na návštěvě známých v LDN, je to vždy velmi neutěšené. Doufejme, že se váš soused ještě uzdraví.