Vítejte v Ruzyni

18. 3. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zoja Sedláčková 19.3.2015 15:47

Výstižná reportáž z významného dne. A moc zajímavá práce, skoro ti ji závidím :-)

Lidmila Nejedlá 18.3.2015 23:51

Zuzko, ať se ti tam dobře pracuje. Jsi na pravém místě, protože jsi dobrá!

Zdenka Jírová 18.3.2015 22:32

Je dobře, že byl Vojenský ústřední archiv založen, jen díky němu můžeme najít své příbuzné, kteří zmizeli za 1. i 2. světové války a můžeme se dozvědět plno historických okamžiků, které by byly nenávratně ztraceny a to by byla škoda pro celý národ. O stěhování archivu vím asi rok, protože jsem chtěla právě něco zjistit o svém strýci, který padl v 1.světové válce. Zkusím svou žádost opakovat nyní.

Marie Magdalena Klosová 18.3.2015 15:52

Zuzko,klobouk dolů před Tebou a vším,co projde Tvýma rukama,respektive Tvým srdíčkem.Jsi skvělá.Vážím si Tě.mm

Jana Šenbergerová 18.3.2015 14:52

Při vší úctě k archivářům se nemohu zbavit myšlenky, jak by byl svět krásný, kdyby takové ústavy neměly proč existovat. I když jsem věděla, že u nás ústřední vojenský archiv je, netušila jsem, o jak zajímavou instituci jde. Zuzko, ty jsi pro mě nejen archivářka, básnířka, kočkomilka, ale i reportérka velkého formátu.

VANDA Blaškovič 18.3.2015 09:34

Vojenský ústřední archiv! Do nedávna pro mne naprosto neznámá, nezajímavá a přiznám se i odtažitá instituce. A ejhle! Najednou u mne získala lidský rozměr, díky pomoci Zuzany a jejího kolegy. Jen ve stručnosti. Můj Táta bohém mi vždy vyprávěl, že můj praděda, jeho děda, pocházel z pětice bratrů, jako v pohádce, a všichni, ač ze skromných poměrů, byli nesmírně vzdělaní lidé. Raději se uskromnili v jídle a vše obětovali vzdělání…..Požádala jsem Zuzanu, zdali by se nepodívala do archivu na nejstaršího bratra mého pradědy s iniciálama A.V. To bylo překvapení! Byla nalezena i osobní složka, což mají, jak mi sdělila Zuzana, jen význačné a vážené osobnosti. Mons. A. V. byl první generální superior Čsl. armády v Praze. Byl muž velkého vzdělání. Ovládal řadu jazyků- mimo jiné i chorvatštinu – a měl též rozsáhlé filosofické a klasické vzdělání……..a další info si nechám na případný článek…….a zakončím autenticky z dokladu archivu: Bůh lásky a milosrdenství jistě mu lásku jeho k bližnímu splatí na věčnosti! A Tobě tímto Zuzano také děkuji!.... v tomto světě a na tomto portálu….:))

Alena Tollarová 18.3.2015 08:54

Zuzano, díky za tento článek. Zmínila jsi se, že jsi byla v souvislosti s Tvojí prací v Austrálii. Ráda bych se zeptala, zda jsi již o tom psala a v případě že ne, ráda bych si reportáž z té cesty přečetla.

Hana Rypáčková 18.3.2015 08:43

Vypadá to moc pěkně.

Jiří Libánský 18.3.2015 07:45

Nebýt Zuzany, málokdo z nás by věděl, jak zajímavou a užitečnou institucí je Vojenský ústřední archiv.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá