Alzheimer: bojíte se ho?

Konce jsou hrozné , trápí se okolí, ten nemocný už o tom neví. Je to plíživé, zrádné a nezastaví se to.

Zajímavé, že jen někomu se mysl zakalí, někdo vše vnímá až do posledního dechu a trápí se bolestí tělesné schránky...Čtu Blázen svobodný od Beate Grimsrudové život umělce s psychózou. a tak je tam ta schizoifrenie popsaná....To bych z knih nenastudovala. Ztráta osobnosti je utrpení.

Nedávno jsem dočetla knihu Ještě jsem to já. Napsala ji Lisa Genova o uznávané univerzitní profesorce kognitivní psychologie a uznávané odbornici v oboru psycholingvistiky, která byla v padesáti postižena časnou formou této zákeřné nemoci. Ta postupovala velmi rychle. Postižená i její blízcí dělali přesně to, o čem píše Zuzana. V článku uvedené postupy mohou zmírnit stařeckou demenci, ale na Alzheimera jsou zřejmě krátké. Nedávno jsem četla zajímavý názor na příčinu vzniku této choroby. Bojujeme proti cholesterolu, ale v mozku se nám ukládají i jiné látky. Třeba nerozpustný škrob z moučných produktů a chlor, který se přidává do pitné vody.

Přiznám se, že v tomto případě mi pomyšlení na takový vlastní konec a spíš ještě víc ten proces, kdy si člověk uvědomuje své vlastní změny, nedělá moc dobře. Když jsem zažila a zažívám u známých lidí, jak se mění před očima, až se zahalí do svého světa a tam už nedosáhnu, je to těžké. Nejhorší je ale myslet při tom na minulost a porovnávat a plakat, co se stalo. Protože jim je vesměs dobře, je lepší to přijmout jako fakt a dokud to jde, prožít s nimi a jejich pouhou přítomností ještě řadu překvapivě hezkých dní.