Pražákova zpověď

16. 4. 2015

Celý život bydlím v centru Prahy
Václavák mám kousek od dveří
trefoval jsem domů bez námahy
těžko tomu někdo uvěří

že k návratu snad kompas potřebuji
když se davem lidí proplétám
v cizím domě před bytem se zuji
stal se ze mě starý popleta

Co jsem vdovec, žena moc mi schází
vzorně totiž vše uklidila
často věci doma nenacházím
prakticky mi vždycky radila

Starají se o mě moje děti
stěhovat že mám se z Prahy pryč
k sobě chce mě první druhé třetí
nechám si však od bytu svůj klíč.

Moje poezie

Autor: Zdeněk Horenský

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 18.4.2015 08:14

Pane Zdeňku, rodina je důležitá, nejste na to sám a klíč je vždy dobře mít po ruce. Líbí se mi , jak vše pojmete s poezií a gracií.

Marie Magdalena Klosová 16.4.2015 23:02

Pane Zdeňku,Vaše verše zobecnily neotřelým a laskavým způsobem,jak Vy to dokážete,často trpkou zkušenost osamělých lidí.Jsem ráda,že se Vás to netýká.A klíč nedejte z ruky !

Hana Čadová 16.4.2015 20:41

Pěkná a pravdivá básnička. Když je senior-rodič soběstačný, tak se dětičky možná postarají, ale horší je když potřebuje 24 hodinovou péči. Já si také nechávám klíč od bytu.

Alena Várošová 16.4.2015 20:16

Moc pěkná básnička i vtipná.Že by všechny děti se chtěly starat o své rodiče,to je jeden velký otazník? Vím,že tady se jedná o báseń.

Zdeněk Horenský 16.4.2015 10:36

Zatím to aktuální není a doufám, že ani brzy nebude. Klíč od bytu si se ženou jistě co nejdéle ponecháme, není to v Praze, ale na jihu Moravy.

Zoja Sedláčková 16.4.2015 10:06

Nechte si svůj klíč, co nejdéle to půjde.

Zuzana Pivcová 16.4.2015 09:49

Já jsem pražská naplavenina od jihu po Vltavě, ale jsem tu už 33 let. Jsem zvyklá bydlet sama. Když zůstane starší člověk náhle sám, možná, že ještě spíš muž, musí to být zlá změna, zvlášť, je-li ten člověk už trochu sklerotický. Pak potřebuje pomoc. V našem paneláku se od vzniku družstva už hodně lidí vyměnilo. Většinou to je tak, že staří nechají byt dětem nebo vnukům. Kam ale všichni zmizeli, nevím. Doufám, že nelitují, že dali klíče z ruky. :-))

Hana Šorejsová 16.4.2015 09:45

Zdeňku, tato je milá a povedená, díky a přeji Vám hodně zdraví !

Libuše Křapová 16.4.2015 07:50

Vaše básničky se mi líbí, jsou takové - upřímné, nic neskrývají, shovívavé - prostě své.

Zpět na homepage Zpět na článek