Kouzlo časů minulých: vrabčinky

Tady také rostou. Moc hezké povídání. Připomněl jste mi jednu moji lumpárnu. Když mi bylo sedm let, vlezla jsem sousedům do zahrady dírou v plotě. Vylezla na třešni chrupku a strašně se nacpala. Když mne zavolala babička na svačinu, bála jsem se to přiznat a tak jsme připravené bílé kafe vypila. A stejně to prasklo! Bylo mi tak zle, že jsem musela s pravdou ven. Člověk si u vašich článků vždy na něco vzpomene.

Máme jednu statnou letitou "vrabčici" na výhled z okna na chalupě A ta je tak krásná,když kvete,nebo na podzim,když se zbarví do červena,že neodolám a vždy fotím.Stále stejně,pokaždé jinak.Jo a někdy taky pod ní dostanu májovou pusu.Pěkné povídání,milý pane Kašíku

Taky jim říkáme ptáčnice :-)) A když mám příležitost, mlsám je dodnes

Ptáčnice také znám, i teď bych na ně šla. Líbí, líbí...***

My jsme říkali planým třešním taky ptáčnice, ale asi se jedná o to samé, co jsou Vaše vrabčinky. Moc hezké vyprávění, jako vždy.

A právě kvetou!Máme je za plotem zahrady, lidé si trhají větvičky a černé se nekonají, postarají se o ně ptáci.U nás se jim říká ptáčnice a roste pod nimi zrovna teď velké množství hub podtrnek.Taky je u vás sbíráte?