Jarní fotopříběh: Doma,
na staré pekárně

Jarní fotopříběh: Doma,
na staré pekárně

28. 4. 2015

Podle kalendáře už dávno začalo jaro. Na jesenických loukách a kopečkách to zatím není patrné. Vítr foukající od Pradědu nebo od Červenohorského sedla se do nás zatíná ledovými pařáty. Letošní zima, skoupá na sníh a mráz, se nechce vzdát. A tak ubohé hlavičky sněženek či prvních narcisů se choulí v sněhovém objetí, v lese pod Biskupskou kupou se mezi stromy válí mlha podporovaná sněhovou peřinkou.

Pro mě osobně jaro přichází příletem čápů na hnízdo, které si zbudovali na komíně staré nefunkční pekárny. Čapí historie je na tomto hnízdě letitá, ale ne vždy veselá. V roce 2011 se čapí pár nastěhoval, tak jako každý rok, a vychovali k mé radosti tři zdatná mláďata. V neblahém roce pro čápy, 2012, kdy se zima opřela do přírody plnou silou a ještě v dubnu bylo všude několik čísel sněhu, přiletěli čápi a celé hejno asi šesti kusů stálo na poli, choulíc se zimou, na kopci nad naším domem, až po břicha ve sněhu, který padal a padal. Byl to velice smutný rok pro čapí populaci. I na „mém“ hnízdě hlídkoval jen jeden čáp, který všechny ostatní odháněl svým vzteklým klapáním zobáku. Druhého do páru se však nedočkal, ten uhynul možná už cestou a nebo chladem v těžkém mokrém sněhu.

Jaro 2013 jsem očekávala s napětím. Čápi se na komíně však neusadili. V následujícím roce se tam uhnízdil nový pár, vyseděl a vychoval jenom jedno čápátko, které se mělo však velmi čile k světu a rostlo přímo před objektivem mého fotoaparátu. No bodejť, o potravu se nemusel s nikým dělit. Minulý rok byl čáp bílý i černý vyhlášen ptákem roku 2014 a hnízda čápů byla monitorována mnoha dobrovolníky. Jistě vás napadlo, že jsem byla jedním z nadšených pozorovatelů.

Letos jsem netrpělivě čekala od prvního jarního dne, kdy už se konečně vrátí obyvatelé našeho komínu. Hnízdo však bylo prázdné, neupravené a zarostlé až do 11. dubna. To přiletěl jeden z čápů, pravděpodobně samec, který hnízdo hlídal a mezi „zíváním“ a úpravou hnízda vyhlížel samičku. A já společně s ním. Dny ubíhaly, studený vítr mému sirotečkovi čechral peří a druhý čáp nikde. Už jsem přestala doufat, že přiletí. Ale čáp byl v klidu, čechral si peří, nosil na hnízdo větévky a pořád opravoval ten jejich příbytek. Že by mezi nimi fungovalo nějaké mimosmyslové vnímání? No, mobily zřejmě nemají.

Jednoho rána jsem šla na procházku s naším komisařem Rexem a v náhoně u zahrádkářské kolonie bylo překvapení. Brouzdal se tam čáp černý, který každoročně už několik let loví právě tady. Nestihla jsem udělat fotografii, jak nás zbystřil, frnk a byl pryč. Moje srdce pozorovatele čápů zaplesalo. Zřejmě přiletěli další. Změnila jsem směr procházky a ejhle! Na louce si vykračovali čápi dva a sbírali něco na vylepšení hnízda. Zřejmě se pani Čápové manželova práce moc nezdála.

Na loukách a příkopech rozkvetly první sasanky a rozzářily se květy pampelišek. Do Jeseníků vtrhlo jaro. A od tohoto dne, 21. dubna, se domů na komín staré pekárny vrátil život. Při přeletu na hnízdo jsem jim nahlédla do ložnice. Tak snad jejich milostné hrátky přinesou i kýžené potomstvo. Hnízdo si pečlivě a dennodenně upravují, přitom se častěji a častěji jeden zdržuje na hnízdě. Nevím, jestli už samička začala snášet vajíčka, a tak budu velmi netrpělivě čekat, až se mláďata vylíhnou a nesměle vystrčí hlavičky. Inkubace začíná od prvního sneseného vajíčka a oba rodiče se v sezení, které trvá asi 33 dní, střídají. Mláďata se líhnou postupně. Jeden z „mých“ čápů je okroužkovaný, zřejmě samička.

A toto je můj jarní fotopříběh. Než se čápi z hnízda vydají na tah na své zimoviště, v mém počítači přibyde několik desítek jejich fotek. No řekněte, nejsou to parádní objekty pro fotoaparát? A třeba budu moci přidat i jejich letní příběh.

 

Fotografujete rádi? Zúčastněte se naší fotosoutěže s názevm Jarní fotopříběh. Pošlete sérii fotografií doprovázenou textem a vyhrajte tablet Lenovo! Více informací o soutěži najdete zde.
Jarní fotopříběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Děkuji všem za zastavení a za komentáře. Dnes "mým" čápům celý den leje do postele. A teď večer hodně intenzivně, navíc je venku kolem tří stupňů. Ach jo, hned bych jim zanesla deštník. Pane Lubomíre i ostaní děkuji za pochvalu fotek, mám velkou radost, že se Vám líbí.
Zuzana Pivcová
Čapí rodinu pozoruji každé léto při cestě do jižních Čech v Hluboké nad Vltavou. Dokonce si pamatuji ještě z raného mládí, že čápi hnízdili na komíně pod náměstím. Protože jejich exkrementy ucpávaly komín, hnízdo jim odstranili a přemístili ho na uříznutý strom. S napětím se očekávalo, zda ho čápi přijmou. Povedlo se. Od té doby uteklo již téměř 50 let a čápi tam žijí stále. Rovněž i v nedaleké maličké ZOO.
Soňa Prachfeldová
Nádherný jarní fotopříběh ! Zajíždím každý rok do Šťáhlav, kde na komínu sídlí čápi a jsem šťastná, když tam opět jsou.
Alena Várošová
Moc pěkný příběh o čápech a jejich rodince a ty fotky nádherné,to se Vám paní Eleno podařilo.
Hana Šorejsová
Eleno, Váš příběh je opravdu kouzelný, čápy jsem měla ráda od dětství. A vždy jsem si říkávala, že přináší štěstíčko ......Vaše fota jsou jako od profesionála. Děkuji a bude to i hezký příběh pro má vnoučata.
Lubomír Müller
Skutečně krásné, paní Eleno. Příběh čápů je příběhem návratů a příběhem dálek i výšek, a nakonec i opravdovým příběhem jara. Fotografie jsou bezvadné! Moc se mi líbí.
Jana Šenbergerová
Marně přemýšlím, kde v okolí je čapí hnízdo na komíně s nástavcem. Ve Zlatých Horách také už léta hnízdí čápi, ale pořádně vysoko, takže ze silnice není do hnízda moc vidět. Informace získávám od obyvatel blízkého domu. Letos si také dávali na čas, ale zdá se že se konečně usadili. Mám čápy ráda a sleduji je zblízka prostřednictvím www.makov.cz. Ti tamější jsou hendikepovaní a hnízdí při zemi v záchranné stanici živočichů. Mohli by být vzorem nejen pro partnerské, ale i rodinné soužití. Váš fotopříběh je nádherný a fotografie bezvadné.
Hana Rypáčková
Eleno, máš veliké štěstí něco takového pozorovat a my s tebou...Raduji se z čápů bílých a černí jsou velmi vzácní...Snad bude mít příběh pokračování..
Blanka Hlobilová
Hezky napsaný příběh. Krásné fotky a vtipný komentář k nim. Zdravím Rexe!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.