Jarní, nejarní. Váže se k jaru, ale musím začít, jak se říká, "od Adama".
Měla jsem se stěhovat po 50 letech do jiného bytu. Šla jsem se tam podívat. Byl únor a večer. Vůbec mě nezajímalo, jak to tam vypadá, a hned se vrhla k oknu. A tam 4 nádherné smrky skoro až u oken. Byla jsem šťastná, že mám přírodu téměř na dosah. Hned jsem věděla, že to budou právě ony, které mně pomohou překonat moji momentálně nelehkou životní situaci. Nemohla jsem odolat a stále je fotila. Ještě se zimním příkrovem, pak s krásně zelenými mladými špičkami. Zkrátka pořád, opravdu mě nabíjely novou energií. Bez pohledu na ně bych se ani nenasnídala a pak mi dělaly společnost po celý den.
V našich uličních kuloárech proběhla zpráva, že se budou porážet. Nevěřila jsem, vždyť byly zdravé a krásné. Jednu neděli v pravé poledne jsem uslyšela řev pily. Podívala se a krve by se ve mne nedořezal. Moje smrky (už jsem si je přivlastnila) opravdu káceli. Hned jsem to fotila, ale slzy mi kapaly do foťáku. Bylo to všechno nějak podivné. Neděle poledne, auto s přívěsem bez označení firmy. Asi po 90 minutách bylo dílo zkázy dokonáno. Kmeny rozřezané, naložené na přívěs a rychlý odjezd. Myslela jsem, že to není možné, že se mi to jen zdálo. Nemohla jsem se vzpamatovat. Později mi bylo řečeno, že byly nebezpečné!
Můj smutek mi zmírnilo to, že nedaleko zůstal neporažený rozložitý velký dub, ale ten na zimu opadá a smrky nenahradí. Možná se bude zdát, že s jarem to povídání vůbec nesouvisí, ale pro mne opravdové jaro začíná, až když se opět olistí právě tento dub. Netrpělivě na to čekám a vzpomínám na smrky, které byly zelené celý rok. Snad to bude už brzy.
Na letošní Květnou neděli jsem se už připravila na velikonoce a vyzdobila si jarně okna. Nechtěla jsem věřit svým očím, když druhý den ráno jsem za mým "jarem" uviděla zasněžený dub. Příroda nás stále překvapuje a my se s tím musíme nějak srovnat po svém.
Všechno se musí brát, jak to přijde. Díky smrkům a teď i dubu jsem se také se vším už vyrovnala a jsem v pohodě! Tak konečně je to tady, dlouho očekávané jaro dorazilo už i za mé okno. DUB JE ZELENÝ, hurá, hurá!
Jaro, buď vítáno!
Jaro probouzí se pomalu jako děcko,
jedno očko otevřelo, ale jde to těžko.
Naznačme mu, že čekáme na něj s otevřenou náručí,
a úplné probuzení konečně nás všechny potěší.
Sláva už je to tady, dívá se na nás s úsměvem na tváři,
a celý svět se sluníčkem opět prozáří.
Za zpěvu ptáčků je tu opravdu a v celé parádě,
každému, kdo jej má rád, přispěje k dobré náladě.
Kdo by ale neměl rád toto nádherné jarní období,
vždyť krásné se všechno zdá, prý i zdraví navrací.
Takže, naše jaro, srdečně Tě vítáme opět zpátky,
ať rozkvetou s kytičkami i velké jarní lásky.
| Fotografujete rádi? Zúčastněte se naší fotosoutěže s názevm Jarní fotopříběh. Pošlete sérii fotografií doprovázenou textem a vyhrajte tablet Lenovo! Více informací o soutěži najdete zde. |
