Jarní fotopříběh: Hodně osobní
příběh, o který se chci podělit

Jarní fotopříběh: Hodně osobní
příběh, o který se chci podělit

3. 5. 2015

Jarní, nejarní. Váže se k jaru, ale musím začít, jak se říká, "od Adama".

Měla jsem se stěhovat po 50 letech do jiného bytu. Šla jsem se tam podívat. Byl únor a večer. Vůbec mě nezajímalo, jak to tam vypadá, a hned se vrhla k oknu. A tam 4 nádherné smrky skoro až u oken. Byla jsem šťastná, že mám přírodu téměř na dosah. Hned jsem věděla, že to budou právě ony, které mně pomohou překonat moji momentálně nelehkou životní situaci. Nemohla jsem odolat a stále je fotila. Ještě se zimním příkrovem, pak s krásně zelenými mladými špičkami. Zkrátka pořád, opravdu mě nabíjely novou energií. Bez pohledu na ně bych se ani nenasnídala a pak mi dělaly společnost po celý den. 

V našich uličních kuloárech proběhla zpráva, že se budou porážet. Nevěřila jsem, vždyť byly zdravé a krásné. Jednu neděli v pravé poledne jsem uslyšela řev pily. Podívala se a krve by se ve mne nedořezal. Moje smrky (už jsem si je přivlastnila) opravdu káceli. Hned jsem to fotila, ale slzy mi kapaly do foťáku. Bylo to všechno nějak podivné. Neděle poledne, auto s přívěsem bez označení firmy. Asi po 90 minutách bylo dílo zkázy dokonáno. Kmeny rozřezané, naložené na přívěs a rychlý odjezd. Myslela jsem, že to není možné, že se mi to jen zdálo. Nemohla jsem se vzpamatovat. Později mi bylo řečeno, že byly nebezpečné!

Můj smutek mi zmírnilo to, že nedaleko zůstal neporažený rozložitý velký dub, ale ten na zimu opadá a smrky nenahradí. Možná se bude zdát, že s jarem to povídání vůbec nesouvisí, ale pro mne opravdové jaro začíná, až když se opět olistí právě tento dub. Netrpělivě na to čekám a vzpomínám na smrky, které byly zelené celý rok. Snad to bude už brzy.

Na letošní Květnou neděli jsem se už připravila na velikonoce a vyzdobila si jarně okna. Nechtěla jsem věřit svým očím, když druhý den ráno jsem za mým "jarem" uviděla zasněžený dub. Příroda nás stále překvapuje a my se s tím musíme nějak srovnat po svém.

Všechno se musí brát, jak to přijde. Díky smrkům a teď i dubu jsem se také se vším už vyrovnala a jsem v pohodě! Tak konečně je to tady, dlouho očekávané jaro dorazilo už i za mé okno. DUB JE ZELENÝ, hurá, hurá!

 

Jaro, buď vítáno!

Jaro probouzí se pomalu jako děcko,
jedno očko otevřelo, ale jde to těžko.
Naznačme mu, že čekáme na něj s otevřenou náručí,
a úplné probuzení konečně nás všechny potěší.


Sláva už je to tady, dívá se na nás s úsměvem na tváři,
a celý svět se sluníčkem opět prozáří.
Za zpěvu ptáčků je tu opravdu a v celé parádě,
každému, kdo jej má rád, přispěje k dobré náladě.

Kdo by ale neměl rád toto nádherné jarní období,
vždyť krásné se všechno zdá, prý i zdraví navrací.
Takže, naše jaro, srdečně Tě vítáme opět zpátky,
ať rozkvetou s kytičkami i velké jarní lásky.

 

Fotografujete rádi? Zúčastněte se naší fotosoutěže s názevm Jarní fotopříběh. Pošlete sérii fotografií doprovázenou textem a vyhrajte tablet Lenovo! Více informací o soutěži najdete zde.
Jarní fotopříběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Paní Ludmilo, bylo to pro Vás smutné, i takové záležitosti musíme překonat, někdy se kácí zbytečně, někdy oprávněně, ať Vás dub nabíjí celoročně !
Zdenka Jírová
Pro každý poražený strom pláču. Nemám ráda kácení stromů v lese, fyzicky mě to bolí. Rozumím proto vašemu smutku z pokácených smrků.
Dana Kolářová
Smutný jarní fotopříběh, optimistické přivítání jara.
Hana Práglová
Pohled na stromy mě ať chci nebo ne, mě nějak nabíjí.Pohled na pokácené stromy mě ničí.Nemohu se dívat ani na stromy,které musíme pokácet na vlastní zahrádce.Život je pro mne hrozně důležitý!!Rozumín ti!!!
Zuzana Pivcová
Vzpomněla jsem si při Vašem článku na starý jasan, který nám stál v Týně za plotem domu. Když od nás někdejší Svazarm lacino vykoupil pozemek za plotem, vymohla si maminka, že se jasan nesmí porazit. Zůstal tam mnoho let po její smrti. Byla na něm budka, kam každoročně přilétali špačci. Porazili ho asi před 2 roky, že hrozil pád na garáže a listí a větvičky ucpávaly žlaby. Ale stejně mi v létě za plotem chybí. Byl nádherný a zdravý.
Jana Šenbergerová
Dovedu si váš smutek živě představit. Také jsem několik nádherných stromů oplakala. Nemám ráda sídlištní mýtiny. Kácelo se však kvůli revitalizaci a byly vysazeny jiné stromy a jinde. Už se raduji z jiných stromů a vám přeji, ať se můžete ještě dlouho kochat pohledem na svůj dub.
Hana Rypáčková
Taky je mi líto stromů...Ale dub mám nejraději...Ten naštěstí zůstal.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.