Jak jsem se učila meditovat

Já říkám:"Plyn,plyn, pak oheň" A děsím se , že při své roztěkanosti zapálím byt.Hlavně i od svíček!

Krásně jste to napsala, paní Šimková. Zasmála jsem se. Znáte pana doktora Eduarda Tomáše? Již se na nás pár roků dívá z oblaků...Dokázal skoro jen svojí přítomností provázet meditací. Jeho átmavičára je nedostižná....je to meditační technika sebedotazování. Stojí za to si přečíst některou jeho knihu, nebo se mrknout na internet. Jsem šťastna, že jsem patřila do okruhu jeho, troufám si říci, přátel.

Meditovat bych opravdu nedokázal, zato vyrobit z masa uhlí se mi povedlo už několikrát. Aspoň, že to berete s hřejivým humorem.

Meditace s humorem, to je asi nejtěžší být chvíli sama se sebou bez myšlenek, přesně jak píše Zoja, také se soustředím na něco a občas se mi to i podaří.

Pěkný článeček, takhle občas dopadneme všichni. Chodím na jógu ale celkové usebrání je pro mne zcela nedostižné. A tak jsem se naučila něco jiného. Když mne pronásledují "otravné" myšlenky, vezmu si do ruky nějakou krásnou věc, nejlepší je nějaký květ, a snažím se alespoň pět minut soustředit jen na ni. Prohlížet si každý detail, představovat si nějaké aranžmá. Většinou se pak už dotěrné myšlenky nevrátí.

Děvčata, když nejde o život.......

Hani, to, co východní filozofie chápe jako meditaci, pro většinu z nás Evropanů není dost dobře proveditelné. Myslím, že úplně stačí hezky se rozdýchat, v duchu poděkovat za všechno, co mám, a nechat věci plynout. Jakákoliv přirozenost, třeba i v podobě laické naivity, je lepší než nějaká snaha napodobovat nebo dodržovat něco podle pokynu. Zůstaňte veselá a svá, což nepochybně jste. Otevřu článek, podle stylu na první pohled poznám, že jste to Vy. A to je fajn.

Hani, příjemné čtení, i já dělám moc věcí najednou a dopadnu úplně stejně jako Vy.