Cry - baby

17. 5. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zoja Sedláčková 18.5.2015 10:36

Myslím, že řada z nás se v životě dostala do podobné situace. A jak roky přibývají a strach ze samoty se zvětšuje, je čím dál těžší v takové situaci vztah utnout a nekonejšit se planými nadějemi. Moc hezky píšeš, Míšo.

Michaela Přibová 17.5.2015 22:27

Děkuji vám všem za komentáře. Ráda si přečtu vaše hodnocení. I event. kritiku :))

Eva Mužíková 17.5.2015 19:00

Míšo, při čtení tohoto příběhu se i mně vybavily vzpomínky na situaci, kdy jsem se musela rozhodnout... Dělat hluchou a slepou, nechat sebou vláčet - nebo se z posledních sil vzepřít a sice s bolestí v srdci, vztah ukončit.... poutavé vyprávění

Elena Valeriánová 17.5.2015 13:56

Jsou situace, kdy ten druhý pochopí, že musí vzít zpátečku. Je dobré, když to udělá, jinak je to jen o trápení. Dobře napsaný příběh.

Alena Tollarová 17.5.2015 12:59

Míšo, čtivě jsi popsala situace, které se bohužel stávají. Přemýšlím nad tím, co si takoví chlapi vlastně myslí a kde se to v nich vzalo. Jestli vlastně nikdy nedospěli, nevědí do vlastně chtějí. Cítí se věčně ublížení a nevědí, že si za neúspěchy většinou mohou sami.

Lidmila Nejedlá 17.5.2015 11:36

Míšo, to jsou zajímavé příběhy, které píšeš. Ty vztahy lidí si přímo říkají o psychologický rozbor. Není možné, se nad nimi nezamyslet. Baví mě to, díky.

Zuzana Pivcová 17.5.2015 08:46

Máte, Míšo, velké nadání ztvárnit celé příběhy lidí na situačně poměrně malé ploše. A i zde ve mně zaznělo něco, co jsem před lety podobně zažila. Jako svědkyně telefonátu, který jsem neměla slyšet a který byl začátkem konce. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá