Aby byl i jejich život hezčí

Když jsem celkem náhodně vstoupila do obchodního centra na Budějovické, zaujala mě informační tabule s nápisem Podporujeme neziskovky. Přiznám se, že se mi nově vzniklé zkratkové slovo Neziskovky vůbec nelíbí. Samotný smysl akce mě však velmi zaujal. Díky opodál stojícím stánkům jsem rychle pochopila, že se jedná o prodejní trh několika neziskových organizací, jehož výtěžek podpoří péči o lidi s různým handicapem.

Na našem pracovišti působí úklidová firma, která zaměstnává lidi s lehkým mentálním postižením. Velmi brzy jsme si na sebe vzájemně zvykli. Vím, že se na mě usmějí a pozdraví, což od některých kolegů na pracovišti spíše očekávat nemohu, vím, že ochotně udělají, o co je požádám. Žijeme zde náš společný každodenní život.

Neziskové organizace zastupovala na trhu Conamen (slovo z latiny znamená podpora, pomoc), která se snaží pomáhat dětem s mozkovou obrnou až do 18 let, hradit jejich rehabilitaci, úpravu bytů, léky a kompenzační pomůcky, pobyty ve zdravotnických zařízeních i dopravu.

Další pak byla Gatebo, která dává pracovní příležitosti lidem se zdravotním postižením, především je to šicí dílna, prádelna, výroba dárkových předmětů a dokonce i call centrum.

Domov Maxov je zařízení Hlavního města Praha v Jizerských horách, které umožňuje chráněné bydlení osobám se zdravotním postižením (údajně 62 mentálně postiženým mužům). K němu pak patří i sociálně terapeutické dílny.

Centrum Elpida je vzdělávací a kulturní centrum pro seniory z celé Prahy. Provozuje kurzy, a to počítačové, fotografické, jazykové, cvičební, pořádá besedy a výstavy, vydává časopis Vital plus, má vlastní internetový portál. Má i linku důvěry pro seniory 800 200 007.

V rámci pořádané akce bylo možno navštívit i kavárnu Gaviota v obchodním centru, v níž obsluhu v dopoledních hodinách zajišťovali klienti projektu Borůvka Praha pod záštitou Jedličkova ústavu. Kavárna umožnila lidem s tělesným postižením trénink a pozdější uplatnění  na běžném trhu práce. Tuto speciální obsluhu jsem však v pozdně odpoledních hodinách bohužel již nezastihla.

A tak jsem se s touto zajímavou a prospěšnou akcí rozloučila alespoň nákupem dárků pro sebe a své známé. Pocit, s nímž jsem odcházela, se zdaleka nepodobal smíšeným pocitům, které ve mně někdy vyvolávají žebráci, klečící a skrývající svou tvář, nebo naopak vystavující své postižení. V mysli jsem měla slova, která mi kdysi řekla jedna senzibilka: Vaše věc je, zda dáte nebo nedáte, zatímco otázka, co se s tím dál stane, už se Vás netýká. A já jsem se do této akce zapojit chtěla.