Proč číst knihu? Protože kniha nás vtáhne do děje natolik, že ani nevnímáme realitu dnešního uspěchaného světa. Při čtení jakéhokoliv příběhu si vytváříme vlastní svět a vkládáme i své pocity. Srovnáváme děj s vlastním životem a porovnáváme, co máme společného s postavami, hledáme skryté významy a čerpáme sílu na reálný život.
Protože knihy mají duši, tajemnou příchuť, vypovídají o dávné minulosti, voní stářím. Přistupujeme k nim s úctou a opatrně.
Protože mají příběh, který s léty nestárne, a při pohledu na krásné ilustrace a staré písmo se tají dech. Kniha je ovšem někdy tak průhledná, že spoustu věcí víme dříve než hlavní postavy a nejraději bychom jim napověděli, že to dělat nemají, že zase něco přehlédly.
Protože kniha nás uklidňuje,
vidíme-li, že je někdo na tom ještě
hůř než my a my nemáme důvod ani
právo se litovat.
Dokážeme si představit život bez
knih? Kdyby lidé neuměli psát? Ano,
kdyby byl jen internet, televize a
místo dlouhých dopisů by se psaly jen
SMS? Těžko bychom měli takovou
představivost, vyjadřování,
fantazii. Někteří lidé dokonce podle
knih žijí, přečtou si knihu a pak
naprosto změní svůj život. I knihy
dnes podléhají modernizaci,
digitalizace, zvukové knihy pro
nevidomé, čtečky elektronických knih
a podobně. Díky technice, kniha
pronikne mezi různé skupiny
čtenářů. Ovšem je také pravda, že
dnes knihy čte mnohem méně lidí. Je
to škoda, protože dneska si jen tak
nepopovídáte s člověkem v autobuse,
metru či tramvaji o nějaké známé
knize. Lidé dříve veškeré vědění
získávali z knih.
(vsuvka: Čtení je vášeň,
záliba, koníček či posedlost,
chcete-li. Vášnivý čtenář knihu
nehltá, ale vnímá! Vychutnává a
mazlí se s knihou, vrací se k
zajímavým pasážím, nepospíchá!
Tak jako vášnivý houbař zastaví a
pokochá se pohledem na krásnou rodinku
muchomůrek nebo vášnivý turista
výhledem do kraje…Ale jakmile
zpracují zážitky, úlovky, fotky…
začnou je "svrbět" ruce, nohy, oči a
nejraději by ihned znovu vyrazily za
dalšími novými zážitky, úlovky a
fotkami…Vášnivý čtenář čte a
čte, protože je pro něj čtení
koníček nejmilejší, nejhezčí a
nejzajímavější. Ostatně jako
všechny koníčky a záliby, kterým se
věnujeme celým srdcem…)
Lidé, kteří nečtou, se jen
vymlouvají, že nemají čas, že musí
číst tak pomalu (celý rok), aby ji
stačili zažít, anebo si počkají na
film. A zfilmovaná kniha? Myslím si,
že při čtení knihy si vytváříme
film sami. V knize je sice napsáno, že
dotyčná postava má hluboký hlas,
černé vlasy, dlouhé nohy, malou
výšku atd., ale i kdyby byla postava
popsána do sebemenšího detailu,
stejně si ji každý představí
úplně jinak. Když se natočí film
podle knihy, veškeré představy
čtenářů jsou rozmetány. Ani ten
nejlepší film se nevyrovná knize,
protože ve filmu je všechno dáno.
Vidíte i tu nejmenší vrásku a
slyšíte hlas, nemůžete si nic
domyslet, neboť všechno vidíte.
Režisér podává příběh vlastníma
očima, děj je zkrácený. Někteří
čtenáři ani na zfilmované knihy
nechodí a naopak. Zato v knize si
můžete domýšlet všechno a podle
sebe, svých představ a pocitů.
Kniha je určitě
nedílnou součástí života. Kniha je
krása, co zdobí svět. Kniha je
moudrost tisíců let. Ten, kdo nečte,
žije jen jeden život, ale čtenář
žije několik životů najednou.
Dokážeme si představit život bez knih?
Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli. |