Zavolal za mnou: Krásný den!

Zavolal za mnou: Krásný den!

23. 5. 2015

Při cestě z práce si poměrně často dopřávám tu lahůdku, že jezdím z Ruzyně do centra vlakem, ačkoliv se po prodloužení trasy A dostanu právě tak dobře autobusem a metrem. Ale osobní vlak má pro mě svůj půvab, připomínající letní výlety. Cesta je pohodlná a pohodová.

Vlak přijíždí na zastávku Praha-Ruzyně od Kladna a pokračuje až na Masarykovo nádraží. Můžu však vystoupit i o zastávku dříve, na poměrně opuštěném malém nádraží Praha-Bubny, o němž jsem donedávna ani nevěděla, že ještě funguje, a vyrazit pěšinou podél trati na nedalekou stanici metra C Vltavská. Odtud se pak již bez přestupování dostanu až domů na Jižní Město.

V okolí stanice metra, v zákoutích mezi zdmi a trávníky, skýtajícími takřka nekontrolované soukromí, se zdržují bezdomovci. Je jich tam celá parta, mladší i starší. Dosud jsem je zahlédla vždy jen z povzdálí. Posedávají po lavičkách, popíjejí, pospávají, baví se mezi sebou. Mají svůj vlastní svět.

Ale včera poprvé, co takto jezdím, pršelo, a tak se nastěhovali do průchodu, kterým musím ze směru od zastávky v Bubnech projít k metru. Byli natlačeni v průchodu pod střechou, posedávali, polehávali.... Došla jsem až téměř k průchodu a najednou se mě zmocnil nepříjemný pocit, jak mezi nimi projdu. Mám se vrátit? Trochu váhavě jsem přibrzdila. Vtom jeden, celkem ještě mladý, který stál vepředu a byl ke mně obrácen čelem, zavolal na nejbližšího v cestě: Udělej paní místo! A ten se otočil, viděl mě a hned ustoupil. I ostatní se bez poznámek rozestoupili, takže jsem mohla celkem pohodlně mezi nimi projít. Trochu rozpačitě jsem řekla: Děkuji, a pak jsem si uvědomila, že se na ně usmívám. Když už jsem byla na konci, ten jejich šéf za mnou náhle zavolal: Krásný den, paní!

Skoro jsem se zastyděla za svůj předchozí pocit a byla jsem ráda, že z mého projevu poznali, že jsou pro mě stále lidmi, které si neošklivím a nevyhýbám se jim. Nic po mně nechtěli a já jsem jim nic nedala. Vlastně jsme se jen chvilkově sešli na hraně lidství. A věřte tomu nebo ne, ten deštivý den se pro mě najednou viditelně rozjasnil.

Darujme občas úsměv, dík, milou větu nebo alespoň chvilku chápavého účastenství. Vždyť stačí tak málo a den je mnohem hezčí, i třeba bez přání: Krásný den!

glosa Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zoja Sedláčková
Poprvé jsem viděla bezdomovce v roce 1991 v Holandsku. Bylo to těsně před Vánoci a pospávali v průchodech v lepenkových krabicích. Tehdy mne to dost šokovalo. A u nás si na to stále nemohu zvyknout i když část z nich si tento způsob života volí dobrovolně. Ale strach nebo odpor při pohledu na ně necítím. Jen lítost, že se mezi nimi objevují i mladí, skoro děti. Pokud jsem žila v Praze, kupovala jsem si pravidelně časopis Nový prostor, s prodejcem prohodila pár slov. Jeho prodejem si lidé bez domova mohou vydělat alespoň trochu peněz.
Alena Várošová
Paní Zuzko,moc pěkné povídání ze součastného života při cestě do zaměstnání.Bezdomáči jsou taky jenom lidé,kteří se dostali na ulici svým a někdy taky i cizím přičiněním.U násjich moc nen.Vidívám jeden pár,který znám ze svého posledního zaměstnání.Moc pěkná a inteligntní žena,snad v mých letech a on už dědoušek s kufry,spávající někde ve výtahu na nádraží.Přes den se pohybují a sedí na lavičkách,nikoho neobtěžují, nežebrají,ani nikoho nezdraví.Je mi takových lidí,kteří spadnou až na dno moc líto. Je vidět,že jsou ušmudlaní,zanedbaní a nemají se ani kde umýt. Někteří občané povídají,že chodí na faru,kde dostanou najíst a nechají je okoupat. Smutný obrázek dnešní doby.
Lidmila Nejedlá
Zuzko, není za co se stydět. Obavy jsou na místě. Divné je, že lidé co zůstanou na ulici jakoby neměli vůbec nikoho. Jsou zvláštní, apatičtí bez vůle, kromě krabicového vína a kuřiva, něco pro sebe udělat. Aby je mohl člověk soudit, musel by je a jejich pozadí znát. Pravda je, že stát pro ně nic nedělá, jako např. pro cikány.
Ingrid Hřebíčková
Jednou jsem šla nakoupit do Albertu Na Můstku. Když jsem vycházela s nákupem v batohu, před prodejnou mě mladá dívka s vlčákem a malým psem žádala o peníze. Dala jsem jí peníze a vrátila se do Alberta. Nakoupila jsem konzervy pro psi a jí dala nějakou drobnost k jídlu. Už se nepamatuji, zda to byly bageta. Zašeptala pouze: "Vy jste se vrátila, abyste mně nakoupila?"....Jinak píšete velice hezky, tak krásně se to čte. Je v tom všechno: krása, poezie, lidskost, napětí...
Hana Rypáčková
Úsměvy a pozdravení opravdu nebolí.Mnohdy jsou bezdomovci lépe naladěni a šťastnější než movití spoluobčané.
Eva Mužíková
Zuzko, i já bych takto zareagovala. K těmto lidem se nechovám s odstupem, i když mne mnohdy při pohledu na jejich způsob " přežívání" mrazí.
Michaela Přibová
Zuzko, díky. Krásné setkání na hraně lidství, jak píšeš.
Dana Kolářová
I s úsměvem :-) krásný den, Zuzano.
Elena Valeriánová
Zuzko, děkuji, za ten tvůj příběh. Všichni bychom měli pamatovat na "NIKDY SE NEPONIŽUJ, NIKDY SE NEPOVYŠUJ!"
Elena Valeriánová
Navážu na Magdalenku svým příběhem. Nakupovali jsme s manželem v jednom supermarketu. A já měla tenkrát opravdu špatný den. Už ani nevím, co mě tak rozhodilo a nazlobilo. Přijedeme s vozíkem k autu a v tom bezdomovec "prosím vás nepůjčila byste mi dvě koruny?" "Ne, nepůjčila, nejsem banka." A můj pohled ho určitě v té chvíli poslal do horoucích pekel. Beze slova odešel a mně v tu chvíli bylo ještě hůř. Zastyděla jsem se. Vím, že nešlo o půjčku ani o ty dvě koruny. Vracím vozík a opodál stojícímu bezdomovci podávám desítku "ale to je moc" on na to. "Berte, to není půjčka, to je dárek," povídám rozpačitě. V tu chvíli vím, že na dně člověk může být razdva. Možná tu desítku proměnil v pivo, co já vím, ale čert to vem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?