Třetí květnový víkend jsme se vypravili na setkání seniorů, které pořádal VSK Medik, do rekreačně sportovního areálu Univerzity Karlovy Praha v Dobronicích u Bechyně. Byla to událost hlavně pro mého muže, byl dlouhá léta aktivním členem tohoto klubu, a tak se moc těšil na setkání s kamarády. Společný víkend, kterého se zúčastnilo na padesát pamětníků, někteří i s celými rodinami, se po všech stránkách vydařil.
Počasí přálo obzvlášť v sobotu, a tak jsme se vypravili na celé odpoledne na kola. Krajina v okolí Bechyně je celkem rovinatá, a tak přibližně čtyřicetikilometrový okruh nebyl pro žádného ze sportovních veteránů problémem. První větší zastávku jsme si dopřáli ve dvanáct kilometrů vzdálené Bechyni. „Kluci“ se zastavili na náměstí v hospůdce, aby alespoň chvíli fandili našim hokejistům, a my „děvčata“ jsme se usadila v zahrádce cukrárny u zmrzlinových pohárů. Po odpočinkové pauze jsme už zase společně vyrazili na prohlídku města. Centrum Bechyně je krásně opravené, opravuje se postupně i zámek. Novou tvář dostává i lázeňská část města. Mne ale uchvátil hlavně pohled od kláštera na most, který se na okraji Bechyně klene přes údolí řeky Lužnice. A protože v okolí je zajímavých mostů hned několik, napadlo mne věnovat tento příspěvek jim.
Bechyňský most byl postaven nejen jako silniční, ale zároveň přes něj byla prodloužena první elektrifikovaná vlaková trať z Tábora do Bechyně. Tuto trať vyprojektoval Ing František Křižík a byla zbudována v letech 1902-1903. Konečnou stanici měla původně na levém břehu Lužnice a cesta z ní do Bechyně byla ještě složitá. Proto se v roce 1924 začalo jednat o zbudování nového mostu. Projekt byl vypracován a schválen v roce 1925. Most byl postaven za pouhé dva roky od května 1926 do léta 1928. Slavnostně byl otevřen k desátému výročí vzniku Československa. Jeho konstrukce je železobetonová, výška oblouku nad hladinou Lužnice je necelých 60 metrů, délka 190,5 metrů. Rozpětí hlavního oblouku je 90 metrů. Most dostal jméno Bechyňská duha a opravdu duhu připomíná.
Další most, který jsme navštívili při našem výletu na kolech, byl řetězový most u obce Stádlec. Tento most je jeden z mála u nás dosud dochovaných řetězových mostů. Byl vybudován v letech 1847-1848 a původně přemosťoval řeku Vltavu u obce Podolsko. V té době byly nejbližšími mosty přes Vltavu most v Týně a po proudu řeky až v Praze. Most byl roku 1959 zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek. V roce 1960, když se začala napouštět Orlická přehrada, byl rozebrán a dva tisíce žulových kvádrů bylo očíslováno a spolu s 1100 kusů železných částí uskladněno do doby, než se najde vhodné místo k jeho novému sestavení. To se našlo právě u obce Stádlec na silnici třetí třídy směrem na Dobřejovice. Do té doby tudy doprava vedla jen přes brod a přívoz. Nová stavba mostu byla zahájena v roce 1971 a trvala čtyři roky. Nakonec bylo nutné 14 tun železných částí ze 102 tun nahradit kopiemi. Stavba –rekonstrukce tohoto historického mostu byla v Evropě unikátní. Most je dlouhý 147m a jeho nosnou konstrukci tvoří dvě dvojice silných řetězů uložených na žulových pylonech o rozměrech 4x9 metrů a výškou deset metrů nad vozovkou a ukotveny do čepů uchycených do železných desek v kotevních blocích. Dřevěná mostovka je nesena závěsy spuštěnými z čepů nosných řetězů. Most slouží dodnes s omezením zátěže na 1,5 tuny. Rachot, který se ozývá při přejezdu automobilů, připomíná zemětřesení. V roce 1989 byl prohlášen národní kulturní památkou.
Abych svoje povídání o mostech neošidila, zastavili jsme se cestou z víkendu i u Podolského mostu. Tento železobetonový most byl přes řeku Vltavu postaven vedle původního řetězového mostu mezi roky 1938 a 1942. Návrh mostu byl ve 30. letech 20. století oceněn na architektonické výstavě v Paříži, kde v roce 1937 získal Zlatou medaili a byl nazván Le beau pont de l´Europe (Krásný most Evropy). Další ocenění získal v roce 1939 na výstavě v belgickém Lutychu. Představuje nesporně vyvrcholení našeho mostního stavitelství před druhou světovou válkou. Ve své době byl, s hlavním mostním obloukem elipsového tvaru, dlouhým 150 metrů, čtvrtým největším mostem v Evropě. Jeho celková délka je 510 metrů a výška nad hladinou 58 metrů. Starý řetězový most stál vedle nového až do doby napouštění Orlické přehrady. V té době se hladina vody zvedla o 19 metrů a bylo nutno patky nového mostu důkladně zabezpečit proti stálému působení vody, se kterým se původně nepočítalo.
Svoji roli sehrály oba mosty i na konci druhé světové války. Mosty byly už za demarkační čárou určující postup armád USA. Protože ustupující Němci se snažili dostat do amerických zajateckých táborů a ty byly již přeplněny, uzavřely oba mosty 8. května americké jednotky. Dodatečně se dohodla velení obou armád, že americké jednotky na této pozici setrvají až do příchodu Rudé armády, aby bylo přesunům na Západ zabráněno. K této události je na levém konci mostu osazena pamětní deska.
Tím by moje povídání o zajímavých mostech v oblasti našeho víkendového putování mohlo skončit. Jako třešničku na dortu jsem však na zpáteční cestě ještě vyfotila nejstarší dochovaný kamenný most přes řeku v Čechách. Všichni jistě víte, o jaký most se jedná. Jasně, je to Kamenný most v Písku z dob krále Přemysla Otakara II. Zajímavostí je, že most byl postaven na suchu a až po jeho dostavbě byla řeka Otava pod něj zavedena umělým korytem. Asi první „regulovaná“ řeka u nás. Most je dlouhý přibližně 110 metrů. Je tvořen šesti pilíři a sedmi oblouky. Z nich je šest původních, sedmý, širší, byl dostavěn v roce 1768 po zřícení mostní věže po povodni. Druhá mostní věž byla stržena v roce 1825. Most je zdoben kopiemi pískovcových soch. Originály pocházejí z druhé poloviny osmnáctého století a jsou uloženy v depozitářích.
Doufám, že alespoň některým z vás se tyto mosty líbí stejně jako mně.
Informace jsem čerpala z internetu, kde si můžete zjistit další podrobnosti.
