Ilustrační foto: Ingimage

Zoufalé činy zoufalého člověka

4. 2. 2022

Říká se, že zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Po pohřbu manžela jsem seděla u okna jako socha a civěla do zahrady na tvárnice, které byly připraveny k nástavbě domu. Setmělo se. Jako by se mi trochu ulevilo.

Můj příběh ovdovění

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení:

(5 b. / 41 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 5.6.2015 08:05

Jen to číst bylo jako prodírat se hustým trnitým křovím. Obdivuji tvou trpělivost i touhu dovést věc do konce a ještě nám to tak perfektně vylíčit.

Elena Valeriánová 5.6.2015 07:23

Lidmilko, úplně cítím tu snahu pohnout věci dopředu a tu neochotu ostatních. Nezájem, z teplého místečka se na lidi, kteří je platí ze svých daní dívají pěškně z výšky. Stavěli jsme zahradní domek (první nám vzala voda v 97) a úředník na stavebním úřadu,chtěl doplnit nějakou maličkost do projektu, banalitu a úplně sprostě si řekl o úplatek. Byl drzý, prý mám špatnou žádost apod. Nedala jsem mu ani kačku, raději bych tu chatku nechtěla. Tlak mi vylítl tak, že jsem musela ráno k doktorovi. Projekt jsme doplnili a další týden ho předali jinému úředníkovi. Bez problémů. Toho prvního za nedlouho vyhodili a dokonce snad i zavřeli. Alespoň jednou přišlo i na darebáky. Ale Ty jsi obdivuhodná.

Zpět na homepage Zpět na článek

Šárka (71 let): Rodina mi vyčítá, že stále jen hledám společnost

Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně hledám zábavu, nové známé. Jenže rodina to nechápe.

Redakce

Hana (68 let): Rodina mě odsoudila, protože jsem se nepostarala o manžela

Jednou jsem někde četla, že pokud se někdo nestaral o těžce nemocného seniora odkázaného na pomoc druhých, nemá právo odsuzovat nikoho, kdo to nezvládl. Tak se tou větou nyní utěšuju. Nezvládla jsem se postarat o muže, který trpí těžkou demencí a dalšími potížemi.

Redakce

Alena (76 let): Ovdověla jsem a sousedé mě málem připravili o byt

Manžel byl ještě se mnou, když se naše bytové družstvo rozhodlo vzít si desetimilionový úvěr na rekonstrukci domu. Bylo tam dvanáct bytů. Jenže pak muž zemřel a já jsem neměla na splátky. Ze sousedů, kteří se tvářili jako kamarádi, se stali supi, lumpové, podvodníci.

Redakce

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá