Do Českého ráje, cesta příjemná je, dudlaj, dudlaj da. Prozpěvovala jsem si bezděky brzy ráno ve vlaku, když jsem viděla, jak se mraky rozestupují a na zemi přes ně začíná opatrně nakukovat sluníčko. No jak by ne, vždyť jsem se na cestu do Českého ráje vybavila pláštěnkou, růžovým deštníkem a teplým oblečením. Instrukce organizátorky setkání kamarádek z i60 - promiň Radku - byla jasná.
Připneš si placku i60, nastoupíš, přestoupíš, zamáváš, usměješ se, obejmeš se, společně dojedete, vystoupíte... a v Turnově na vás budu čekat. A skutečně, v Turnově na mě a Lidmilu už čekala Jitka a také liberecká Eva s Bertíkem. Jen jsme byly postrčeny do dalšího vlaku s instrukcí, že vystupujeme druhou stanici. No, Bertík tak vrtěl ocáskem a my našimi ohebnými jazyky, že jsem zařvala - vystupujeme - na poslední chvíli. Přivítání bylo jak se patří, na peróně nás hned zvěčnil pan fotograf!
A pak už šlo všechno ráz na ráz, harmonogram byl dodržován. Narušován byl jen nečekanými situacemi, kdy například Lidmila vehementně vyžadovala sekačku na trávu, že si nutně potřebuje zasekat. Pán domu ji nakonec přesvědčil, že tomu tak není. Jen jsme si omrkly pestrobarevné kytičky a červené rybičky (žába se před námi schovala), přivezla paní domu Jitka zbývající část výpravy na Mužský. Alenku dokeskou a světe zboř se, Evu moravskou. Sjely jsme se tedy do Českého ráje ze všech světových stran, kamarádky a spřízněné duše z i60. Paráda.
Pěkně jsme se přivítaly, vyměnily si malé dárečky a brebentily a brebentily, Bertík se mezi námi hemžil a pán domu si chystal stativ. Před výstupem na Mužský je třeba se posilnit, pravila Jitka a naložila nám plné talíře. Nutno přiznat, že chutnou krmi nebylo těžké poslat do bříška. Nenásledovala však siesta, nýbrž zteč, na kterou jsme se vydali etapově. Část výpravy odjela autem a zbývající část se vydala pěšmo. Zpěvem písně Šly panenky silnicí jsme vyrušily ptactvo na Žabakoru, jednoho ochmelku v houští a jednoho muže s pilou. Kdo ví, jestli to dřevo vůbec bylo jeho?
Mužský nám samozřejmě neodolal, jak by mohl? Kdo nevíte, jaký Mužský to je, tak vězte, že není Mužský jako mužský. Tenhle měří 463 m n.m. a vrcholí kamennou mohylou připomínající prusko-rakouskou válku. Každopádně kruhový rozhled daleko do kraje si nenechalo ujít šest žen doprovázených patronem výpravy Radkem. Nálada byla výborná a železná tyč na vrcholu dokonce inspirovala účastnice k tanečním kreacím. Alenka dokeská hleděla k Bezdězu, Eva liberecká k Ještědu, Eva moravská ke Krkonoším a já jsem marně hledala Říp. Pod Mužským leží malá vesnička Mužský. Jo, s Mužskými je legrace.
Následoval přesun k restauraci Na krásné vyhlídce, výchozímu to bodu k Drábským světničkám. Pustili jsme se správně po modré značce, leč harmonogram byl narušen opuštěním modré kvůli panoramatům a posléze zjištěním, že tudy cesta na Drábské fakt nevede. A s ohledem na čas a nutnost posilnit se na zpáteční cestu domů, padlo rozhodnutí, že Drábské dneska vynecháme a vrátíme se. Nu což, máme aspoň důvod se do Českého ráje vrátit znovu. Zvláště poté, co se ukázalo, jakou nám paní domu připravila báječnou svačinu. Dobře naladěným nám ještě zahrála na harmoniku a zazpívaly jsme si. Zmožený Bertík odpočíval pod lavicí.
V podvečer jsme se zase všichni objali, rozloučili a rozjeli jsme se plni zážitků zpět k domovům. Jen Eva moravská se vrátila do místa svého dočasného pobytu v Krkonoších. Podle abecedy děkuji vám Alenko dokeská, Evo liberecká, Evo moravská a lady sympatie Lidmilo za milou a veselou společnost a zvláště pak vám hostitelé, Radku a Jitko českorájští, za hlavní stan plný pohostinství a pohody.
Říká se, že internet je žrout času. Ano je, ale také je zdrojem informací, zábavy a dokonce může způsobit i to, že se sejdou lidé, kteří by se jinak nikdy nepoznali, a najdou společnou řeč a je jim spolu dobře. Takže ještě nakonec - díky i60!
Pro zájemce přidávám ještě odkaz na další fotky: https://radovancakl.zonerama.com/Album/736594
