Spartakiádou vstříc
světlým zítřkům

Já myslím,že spartakiáda přivedla do tělocvičen hodně lidí,kteří jinak necvičili.Nemyslím děti ve školách,ale ženy,muže.Skladba s kužely na motivy B.Smetany se mě taky nejvíc líbila a ještě Poupata.Myslím,že šlo hlavně o pohyb,krásu,radost.Moc ráda jsem i cvičila i koukala.Byl to pro mě svátek a to jsem sledovala jenom u obrazovky.Na Strahově bych si užívala daleko víc.

Vando, jako cvičenka jsem spartakiády z celé duše nenáviděla, ale jinak se mi tato masová cvičení moc líbila. Nezapomenu na armádní skladbu, která probíhala v dešti. Všechny ty vojáky jsem litovala i obdivovala zároveň. Nikdy by mě nenapadlo, že na "stará kolena" budu sama dobrovolně cvičit. Bohatě nám stačí Tibeťané, kolo a chůze.

Bohužel, spartakiády byly vždy spojené s ideologií. Jinak by totiž nevznikly. Je dobré s nostalgií na ně vzpomínat ale jen v rámci osobních vzpomínek.. I já jsem cvičila s májkami, pak za dorostenky, pak se synem - matky a děti. Byli jsme na Strahově v poslední řadě, tady vlastně v první...a nikdy nezapomenu na ty nadšené tváře diváků. Pro mne byli oni ohromným divadlem, nezapomenutelným zážitkem. Mne to cvičení provází celý život. I nyní. Klidně bych si jednu spartakiádu ještě střihla ale jen z radosti z pohybu. Staré časy spojené s totalitou bych ovšem striktně vyškrtla. A i spartakiádní vrah by nemusel být. A vůbec, cvičíte ještě?

Žluté tričko, zelené trenýrky, májka se žlutou stuhou, tak začala má první spartakiáda. Od té doby jsem ji cvičila pokaždé, když byla a s radostí. Co je dnes? N I C !

Nacvičování nebyl žádný teror, cvičili jsme rádi. Já cvičila na dvou spartakiádách a nijak mně to nestresovalo. Byla legrace , pohyb, který dnešní děti už neznají, noví přátelé.

Ále!! Kdo byl tělem i duchem sportovec a pohybově nadaný, tak ho žádná ideologie kolem spartakiád nebrala - i když zcela jistě existovala. Cvičila jsem skoro všecky, od těch modrých trenýrek a žlutých triček a "Pekla vdolky z bílé mouky...", v Praze 2x - "dorostenky s mašlema zdraví muže se šlema" a ženy v modrém a bleděmodrém, a to i všecka vystoupení na regionální úrovni. A jak všecky svorně píšete - neopakovatelné zážitky a euforie až do nebe. Mám na památku dvě fotografické knihy o spartakiádách.

Na spartakiádu jsem nacvičovala už jako malé dítě, pak jako studentka a samozřejmě za ženy. Vždy jsem tahle cvičení a atmosféru kolem milovala, byly to úžasné chvíle, na které pořád ráda vzpomínám. Přesně souhlasím s příspěvkem paní Nejedlé, vždy jsme cvičily rády, zažily jsme spoustu legrace, nikdo nás nenutil. V Praze jsem byla cvičit 3x, ale i místní , okresní a krajská cvičení měla úžasnou atmosféru. Nedávno jsem se byla na Strahově podívat a bylo mi smutno. Betonové ohrady, reklamy .... Spartakiády jsou pryč, ale vzpomínky a kamarádky z té doby zůstaly. Všem pěkný večer.

Na spartakiády ráda vzpomínám.Ten pocit ,když jsme procházeli branou borců,je nezapomenutelný.Cvičila jsem Rozsévačku.Bílo modré sukně a bílá trička.bylo to cvičení pro ženy. Moc se mi líbily nácvičné,na které jsme jezdily do kroměříže.Na spartakiádu jezdili i naši rodáci,kteří žili v cizině a na každém vystoupení byly diváky zaplněny všechny tribuny.Nacvičovala jsem i na další spartakiádu.Cvičení s kužely,ale přišla nemoc a musela jsem to vzdát.Moc mě to mrzelo.Smetanova Vltava byla a je krásná a melodická skladba.

Já jsem cvičila na té jako Hanka, ale byla jsem mladší žákyně a měla jsem bílé tričko a zelené trenky a sukénku. A pak jako dorostenka na střední škole a to jsme měly jahodový trikot s bílým páskem. Pak už nikdy, ale dívat se na spartakiády alespoň v televizi se mi líbilo. Sice byl nácvik zčásti nedobrovolný (mně, Libore, zase půl roku scházelo ve škole cvičení na nářadí, které jsem milovala, a místo toho byla jen spartakiáda), ale když už pak bylo vystoupení, zvlášť na Strahově, pak to lidi chytlo. Vzpomínám, že ukazovali i cizince, kteří byli spartakiádou nepředstíraně nadšeni.

Ovšem, děvčata, mělo to jednu velkou vadu. Ve spartakiádním roce jsme se ve škole kvůli nácviku téměř nedostali třeba k míčovým sportům. A tuhle vadu asi všesokolské slety neměly. Nevím, domnívám se, že účast byla dobrovolná a tělovýchova ve školách normální. Nicméně jako divák jsem byl choreografií, zejména u vystoupení žen, nadšený.