FOTO: Z rodinného archivu Zdenky Jírové

Vzpomínka na moji babičku

17. 8. 2022

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

babička Můj příběh vzpomínky

Autor: Zdenka Jírová

Hodnocení:

(5 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

VANDA Blaškovič 7.7.2015 15:03

Hezké povídání. Mojí jednu babičku si pamatuji v nažehlené bílé zástěře jak voní vanilkou. Kulaťoučká, čisťoučká....Připomínala mi cukřenku. Druhou babičku vidím sedět v křesle u rozsvícené lampy a čte mi knížku Gabra a Málinka. Vlasy měla stažené na týlu do elegantního copu, nožku přez nožku. Štíhlounká. V té jsem viděla baletku. Obě babičky žily s dědečkama v bílých staveních jihočeské krajiny se zahradou, rybníkem, včelama , lesem a láskou... Krásné vzpomínky. ...

Elena Valeriánová 7.7.2015 13:53

Kráné nostalgické vzpomínání. Naše vnoučata na nás budou vzpomínat - jak nás učily obsluhovat chytré telefony, jak babička zápasila s digi fotoaparátem atd. Bude to možná úsměvné a věřím, že i pro ně časem tak milé jako Vaše vzpomínání, paní Zdenko, na Vaši babičku.

Zuzana Pivcová 7.7.2015 13:53

Šťastné každé dítě, které může po letech takhle vděčně a s láskou vzpomínat na svou babičku.

Hana Rypáčková 7.7.2015 10:22

Moc hezké vzpomínání.Také jsem měla jednu babičku na vsi s havětí.Sjížděli jsme se k ní vnoučata od pěti jejích dětí.také jsem to chtěla svým vnoučatům dopřát.Proto si půjčujeme chalupu, ale to už není ono...

Květoslava HOUDKOVÁ 7.7.2015 09:01

Na své babičky vzpomínáme rádi. Nejen na jejich laskavost a moudrost, ale i na jejich BIO-havěť na dvorcích. My - děti narozené koncem války a těsně potom - jsme měly dobrý základ z domácích surovin a stravy (např. moje babička byla venkovskou švadlenou - sedláci za parádu platili zejm. naturáliemi = mléko, smetana, vejce, maso atd).

Soňa Prachfeldová 6.7.2015 21:52

Milá a krásná vzpomínka na babičku, také jsem měla takovou kouzelnou, měla i kozu a já byla odchována na kozím mléce a vlastně až do její smrti jsme byly spolu a za to jsem nesmírně vděčna !

Marie Novotná 6.7.2015 21:09

Hezká vzpomínka.I mě připoměla tu mojí,narozenou v r.1886 .Vzpomínky jsou hodně podobné těm mým.Díky

Alena Tollarová 6.7.2015 21:00

Moc milá vzpomínka na babičku. Ale každý bohužel svou babičku nemá nebo ani neměl. Já jsem nezažila ani jednu babičku ani dědu, takže podobný příběh nikdy nenapíši.

Hana Čadová 6.7.2015 20:54

Paní Zdeno, krásný příběh Vaší babičky. Připomíná mě to moji babičku, která od jaro do podzimu žila v malé vesničce u Havl. Brodu. Každý rok jsme u ní trávily prázdniny. Do lesa na houby, borůvky a šišky to bylo co by kamenem dohodil. Bohužel, když se začala stavět dálnice, tak dost lesa se vykácelo. Také vařila prostě. Jenom chlebovou polévku jsem nejedla. Pravidelně každou neděli chodívala do kostela. Vychovala 7 dětí a ještě jedna teta žije.

Jana Šenbergerová 6.7.2015 20:51

Krásná vzpomínka, paní Zdenko.

Zpět na homepage Zpět na článek

O Šípkové Růžence

Po maturitě jsem nastoupila na svoje první místo. Ústav pro mentálně postižené ženy na konci světa.…

Vlastimila Kosorínová

Zápisník starého muže: Za železnou oponou

Listuji katalogem s nabídkou rekreací na rok 2024, prohlížím barevné obrázky, poznávám známé destinace. V hlavě se vynořují vzpomínky, jak tomu bylo kdysi dávno.

Zdeněk Folvarčný

Lednová vzpomínka na mladá léta

Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a tak jsem zůstala přes den doma v teple.

Marie Ženatová

Cucflek. Pojednání hodící se k pučícímu jaru

Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto. K cucfleku totiž patří mládí. A vášeň. A láska. A potíže.

Zuzana Zajícová

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková