Jak málo stačí

7. 7. 2015

Dávno tomu. Vedro jako dnes a já se ubírám do práce. Musím jet metrem. Tramvají bych jela hodně dlouho. Mám klaustrofobii. V metru se klepu strachem, ale snažím se být statečná.

Zastavujeme v tunelu mezi stanicemi. Asi se něco děje. Zelenám a omdlívám. Někdo mě křísí a jsem na nástupišti metra.

Práce čeká, ale na mne už asi ne. Nemám se tam jak dostat. Blízko domova žádnou práci neseženu. Pomoc odnikud nepřichází .

Chudnu, hubnu a jsem bezdomovec.

Jak málo stačí...

peníze život životní úroveň

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 10.7.2015 08:54

Ještě, že už dávno tomu. Ňěkdy nám to fakt život nandá, že i ty střípky štěstí nějak někam zapadnou a proto střípky sebrat opatrně a složit a zase to půjde :-)

Eva Mužíková 7.7.2015 23:41

Hani, já naštěstí klaustrofobií netrpím, ale do tvých pocitů se dokáži vžít... také by mi v tom tunelu asi nebylo dobře...

Jana Šenbergerová 7.7.2015 15:28

Krátký, ale silný příběh s dlouhodobými následky. Jen doufám, že netrvá. Jsem přesvědčena o tom, že jak málo stačí ke krachu, tak málo může stačit k vzestupu, jen vědět, jak na to. Tím ani v nejmenším nechci uvedenou situaci zlehčovat.

Zuzana Pivcová 7.7.2015 13:57

Život je šňůra za sebou navlékaných korálků, které k sobě patří, i když se třeba zdánlivě nehodí. Může to být štěstí, složené z miništěstíček, a naopak. A najednou se ocitáme někde, kde jsme nechtěli. Tebou vylíčenou situaci nikomu nepřeji, včetně sebe.

Alena Tollarová 7.7.2015 13:27

Zajímavé. Nemám sice klaustrofobii, ale netuším, jak by mi bylo v tunelu, odkud není úniku. Život opravdu píše romány. A stačí málo a člověk se nestačí divit ...

Zpět na homepage Zpět na článek

Kolik stojí život ve stáří? Sny se od reality hodně liší

Budu žít do sta let. Co by ne, však sportuju a zdravě jím. Až bude nejhůř, seženu si pěkný pokoj v domově pro seniory. Nebo si zaplatím pečovatele, který se o mě doma postará. To jsou sny většiny lidí o stáří. Realita je mnohdy překvapí.

Vratislava Hofmanová, redakce

Mnozí šedesátníci jsou bohatí. Jen obchodníci si toho nevšímají

Mají chuť a čas dělat si radosti. Kupovat si kvalitní pěkné věci, utrácet za cestování, kulturu, vzdělávání. Mají na to prostředky. Řeč je o generaci současných padesátníků a šedesátníků. Jenže obchodníci a tvůrci reklam si to stále v plné míře neuvědomují.

Vratislava Hofmanová, redakce

Požádat o příspěvek na bydlení není rozhodně žádná ostuda

Možná někoho nadpis nadzvedne, ale přesto si dovolím sdílet svůj názor. Ze své praxe referentky za přepážkou na úřadu práce se setkávám se seniory, pro které vůbec stisknout kliku od dveří na úřadu práce je někdy nadlidský úkon. A to doslova. Svěřují se, že se stydí, že takhle „dopadli“.

Taťana Veselá

Mince jsou taky peníze

Možná to máte podobně jako já. Pokud neplatíte pouze nebo převážně kartou, hromadí se vám prodavači vrácené mince. A vy stojíte před nerudovskou otázkou: kam s nimi?

Věra Ježková

Pracující senioři budou více zvýhodněni

Po vypořádání meziresortního připomínkového řízení odesílá MPSV důchodovou reformu na vládu. Ta by celý materiál měla projednat do konce března. Do návrhu byla doplněna dvě klíčová opatření.

Redakce