Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
10.7.2015 08:54
Ještě, že už dávno tomu. Ňěkdy nám to fakt život nandá, že i ty střípky štěstí nějak někam zapadnou a proto střípky sebrat opatrně a složit a zase to půjde :-)
Eva Mužíková
7.7.2015 23:41
Hani, já naštěstí klaustrofobií netrpím, ale do tvých pocitů se dokáži vžít... také by mi v tom tunelu asi nebylo dobře...
Jana Šenbergerová
7.7.2015 15:28
Krátký, ale silný příběh s dlouhodobými následky. Jen doufám, že netrvá. Jsem přesvědčena o tom, že jak málo stačí ke krachu, tak málo může stačit k vzestupu, jen vědět, jak na to. Tím ani v nejmenším nechci uvedenou situaci zlehčovat.
Zuzana Pivcová
7.7.2015 13:57
Život je šňůra za sebou navlékaných korálků, které k sobě patří, i když se třeba zdánlivě nehodí. Může to být štěstí, složené z miništěstíček, a naopak. A najednou se ocitáme někde, kde jsme nechtěli. Tebou vylíčenou situaci nikomu nepřeji, včetně sebe.
Alena Tollarová
7.7.2015 13:27
Zajímavé. Nemám sice klaustrofobii, ale netuším, jak by mi bylo v tunelu, odkud není úniku. Život opravdu píše romány. A stačí málo a člověk se nestačí divit ...