Vážení, zkusíte s námi vyjít na nejvyšší horu ostrova Hvar – Sveti Nikola? Půjdeme docela pohodlnou makadamovou cestou ze Svirče, to znamená mírnější severní cestou. Hora Sv. Nikola, vysoká 628 m, je pro nás celkem jen kopeček. Vrcholek ve tvaru homole je z vnitrozemí rozpoznatelný už zdaleka .
l když výlet na Sv. Nikolu není příliš náročný, rozhodně pamatujte na dostatečnou zásobu tekutin. Cestou opravdu nenatrefíte na žádný pramen, studnu. Až pod vrcholem je bezvadný ranč s restaurací našeho přítele Dragana. Zde se vždy na zpáteční cestě zastavíme a dáme si do nosu. Pršut, sýry, olivy a samozřejmě domácí výborné víno. Kýty pršutu zde visí od stropu a rostou na stromech jako v pohádce, tuším pohádka, Dařbuján a Pandrhola? Často zde začínají svou životní pouť novomanželé. V horkém letním období je lépe vyjít co nejdříve hned z rána. Pro nadšené fotografy je tento výstup i sestup pastvou pro oko.
S našimi kamarády děláme tento výstup každoročně, letos po desáté. Jelikož kamarádi jsou velicí sportovci a trénují na maraton, běží na čas již z vesničky mé střediskové - Vrbosky. Trasa 11 km. Z Vrbosky do Svirče je to 5 km celkem po rovině, dále 6 km stále do kopce až na vrchol. Čas 1 hod! Neuvěřitelné! A ještě k tomu v poledním žáru, aby si ztížili podmínky. No blázni. Běželo jich letos pět. Ostatní jsme šli v klidu pěšky nebo se vezli autem. Výstup nahoru ze Svirče trvá tak 2 hod.
Na vrcholku je umístěn kamenný kříž. Podstavec kříže je minimálně 2 metry vysoký. Docela těžko se na něj může člověk vyšplhat, pokud se chce zde vyfotografovat..:). Poblíž kříže stojí kamenný kostelík sv. Mikuláše, který pochází z 15. století. Mockrát do kříže i kostelíka uhodil blesk. Cesta mezi křížem a kostelíkem je již nebezpečná. Není to již cesta. Našlapujete mezi kameny a dáváte pozor na každý krok. Vpravo je nepříjemná, hluboká strž. U vrcholu je také budka, z které pozorují vždy dva místní hasiči celý ostrov, zdali někde nevypukl požár. Obzvláště v současných vedrech je toto pozorování velice aktuální.
Letos jsme ve třech vyjeli autem do restaurace pod vrcholem, neb jsme s sebou měli malého Honzíka, kterého znáte z článku Karolína a Veronika - dvě dívky, dva osudy. Narodil se na Velikonoce a nyní již okusil vrcholovou část výšlapu na Sv. Nikolu! Nesl se, ale i tak to byl od něho výkon. Však uvidíte podle fotografií. Doufám, že vás nebolí moc nohy a že jste se v restauraci posilnili na zpáteční sestup.
Ještě k fotografiím. Nejsou úplně chronologicky za sebou, neb bych musela vše znovu překopat. Snad by se již brzy mohla fota přehazovat mezi sebou. Mám ráda fotografie, kde jsou zvěčněni i účastníci akce. Dodává to reportáži jaksi na autentičnosti a také tu pravou šťávu zážitku..:)) U fotografie tunelu jsem se přepsala, je to tunel z Pitve na jižní stranu ostrova. Svirče je až následující vesnice.
Místopis: Hlavním důvodem, proč se na Sv. Nikolu vypravit a trochu si potýrat své tělo, jsou výhledy. Skutečně velkolepé pohledy se otevírají do všech světových stran. K jihovýchodu lze dohlédnout až k ostrovu Korčula a poloostrovu Pelješac, jehož horský masív Sveti Ilija (961 m) se nedá přehlédnout. Na jihozápadě přerušuje mořskou hladinu ostrov Vis, u něhož lze rozeznat i ostrůvek Biševo, který je proslulý Modrou jeskyní. Na západě jsou v moři rozesety Paklené ostrovy (Pakleni otoci) u města Hvaru, na něž je pohled shora nejpěknější. Na severu dominuje hornatý ostrov Brač s nejvyšší horou Vidova gora (780 m) a za ním se rýsují horstva na pevnině. A tam, kde na severovýchodě končí poslední výběžek ostrova Brače, je vidět mohutná horská hradba pohoří Biokova, pod nímž leží letoviska Makarské riviéry. Jeho nejvyšší hora Sveti Jure (1762 m) je současně nejvyšším bodem panoramatu.
Neméně působivé jsou i pohledy bližší, po ostrovu Hvaru. Severní pobřeží centrální části ostrova má člověk jako na dlani. Krásně jsou vidět letoviska Jelsa a Vrboska, ale nejvíce potěší pohled na členitý poloostrov Kabal na severozápadě. Kdo netrpí závratěmi, může si vychutnat pohled z ptačí perspektivy na jižní pobřeží. Hluboko dole leží osada Sveta Nedjelja. Ale stačí jeden chybný krok... A na východ, kam oko dohlédne, pokračují hory a kopce ostrovního horského pásma. Vskutku velkolepé výhledy! Tak se prosím zde kochejte nejenom výhledy, ale i životem, jak to neopakovatelně uměl pan Rudolf Hrušinský ve Vesničce mé střediskové...:).
