Maminčiny muškáty

15. 7. 2015

Tyhle muškáty léta pěstovala maminka. Nikdy mě nezaujaly. Pořád jsem kupovala kytky, které byly zrovna módní, ale žádným se u mě na výhni moc nedařilo.

Až jsem vyzkoušela, že klasický muškát snáší horko a případné sucho nejlépe. Tu jsem si vzpomněla na krásnou barvu maminčiných muškátů a začala po nich pátrat.

Maminka už bohužel nežila, ale sestry měly naštěstí každá jednu kytku, kterou si namnožily.T ak jsem od každé jeden řízek vyžebrala a od té doby množím, množím a všude se to červená.

Letos jsem namnožila 60 sazenic. Mám je na balkoně, za okny, ve skalce. Darovala jsem sestrám, kamarádkám, sousedce.

Za pár dní by měla maminka 90 roků a věřím, že by ji množství jejích muškátů potěšilo. Říkám jim totiž "maminčiny muškáty".

květiny vzpomínky

Autor: Eva Balúchová

Hodnocení:

(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Vávrová 15.7.2015 19:23

Evi, já jsem zase obdivovala muškáty u tety mého muže, měla je bezkonkurenční, zalévané kvaš. slepičincem, květy jak hlava, listy jako dlaň. Když už jsem byla sama a viděla, že i život ovdovělé tetičky se nachyluje, vyprosila jsem si jednu rostlinu na památku. Sice jsem letos už muškáty trochu omezila, ale tyhle červené "nepasické" chci pěstovat i nadále.

Alena Várošová 15.7.2015 19:06

Evo,muškáty jsou nenáročné a hlavně krásné a všude za nimi stojí Tvoje maminka i když s Tebou už není.Krásná vzomínka na člověka, jenž Ti dal život.

Dana Kolářová 15.7.2015 18:26

Hezké muškáty. Ať se pěstování daří. Maminka by měla určitě radost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na moji babičku

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Zdenka Jírová

Zápisník starého muže: Embéčko

První své auto zvané Embéčko jsem si přišel odebrat po 2, 5 letech v pořadníku. Předávající paní s krabičkou klíčů nás nechala vybrat z několika vozů na parkovišti a pak se snažila najít v krabičce ten pasující klíč.

Zdeněk Folvarčný

Ukradené dětství

Když jsem byl ještě docela malý kluk, věřil jsem na Ježíška. A těšil jsem se na rozsvícený stromek a na dárky, pečlivě pod ním zabalené. A moc jsem se také těšil na večeři, která byla rok od roku sice stále stejná, ale to mi vůbec nevadilo, protože matka byla skvělá kuchařka.

Jan Zelenka

Jak jsem pomáhal při pečení

Jednoho podzimního dopoledne jsem slyšel maminku s babičkou, jak se radí o pečení a padla přitom nešťastná zmínka, že po obědě rozhází mouku. Což mělo asi znamenat, že si připraví vál na těsto a posypou ho moukou.

Zdeněk Mašek