Můj nejoblíbenější cíl letních cest je Chorvatsko. Byli jsme s manželem u moře v Řecku, Španělsku, Bulharsku i Tunisku, ale Jadran u nás zvítězil na celé čáře. Za ta léta jsme byli jak v severní, tak ve střední Dalmácii i na jihu pod Dubrovníkem. Když jsme byli mladší, jezdili jsme autem pod stan, jak přibývaly roky, zpohodlněli jsme a stan jsme vyměnili za hotel. Poslední léta jezdíme s cestovní kanceláří a autobusem.
Letos jsme zvolili za cíl naší cesty Istrijský poloostrov, přesněji letovisko Zelená laguna, poblíž města Poreč. Já osobně bych dala přednost okolí Makarské, ale Istrii jsme si vybrali proto, že se odtud pořádají zájezdy lodí do Benátek. S mým mužem jsme si řekli, že oba máme již sedmdesátku na krku, nohy nám sice zatím ještě slouží (nesmím to zakřiknout), ovšem není to už takové, jak to bývalo. V Benátkách jsme dosud nebyli, nesmíme proto otálet.
Jak jsme si to naplánovali, tak se stalo. Nebudu podrobně popisovat pobyt u Jadranu, který většina čtenářů zná. Bylo tam prostě krásně, čisté moře, v letovisku Zelená laguna upravené parky plné květů. Nejkrásnější byly večery. V kavárničkách živá hudba, sklenka dobrého vína, k tomu chorvatské táhlé písničky, bralo to za srdce.
Do Benátek jsme jeli s chorvatskou cestovní kanceláří. Autobus nás svezl z různých hotelů do přístavu v Poreči. Tam jsme se nalodili na katamarán pro 300 pasažérů. Před tím jsme prošli prezentací a pokladnou. Musela jsem se zasmát a vzpomněla jsem si na pana ministra Babiše. Slečny pokladní vybalily na stoleček počítač s minitiskárničkou a každému vydávali stvrzenku o zaplacení. S těmi tiskárničkami běhaly i servírky v kavárnách, prodavačky na trhu, prostě všude. Alespoň jsem si to okoukla, brzy tento chorvatský model bude i u nás.
Odešla jsem od tématu, už to napravuji. V Poreči jsme se nalodili, další pasažéři přistoupili v městečku Umag, bylo nás na lodi celkem 220. To byla poslední zastávka v Chorvatsku, proběhla proto celní kontrola. Nás Čechy kontrolovali jenom zběžně, byli tam ale Rusové a Ukrajinci, ty kontrolovali důkladněji. Jedna rodina musela dokonce zůstat na břehu, byly tam nějaké problémy s vízy. Cesta po moři byla klidná, katamarán jel 45 km v hodině, to je prý velká rychlost, nemohli jsme proto být na horní palubě. Říkali, že kdyby někdo náhodou spadl, a nežli by loď zastavila, bylo by to daleko. Takto jsme se plavili dvě hodiny, poblíž Benátek loď snížila rychlost, takže jsme mohli na horní palubu pokochat se panoramaty. Tak jsme pluli ještě necelou hodinu..
Bylo se opravdu nač dívat. Benátky jsou krásné už z dáli. Představovala jsem si, jak kdysi dávno, za dob Marka Pola, připlouvali kupci se svými koráby. Na výspě před vjezdem do Benátek bylo něco jako celnice, kde se muselo zboží vykládat. Dodnes stavba udivuje svojí mohutností a starobylostí. Na pravé straně jsem obdivovala dóžecí palác, ale to jsme se už blížili k přístavu. Znovu jsme prošli celní kontrolou a ujala se nás česky mluvící průvodkyně. Kromě ní tam byl rusky mluvící průvodce, a taky německá a anglická průvodkyně.
Další lodičkou jsme se dostali na Slovanské nábřeží, tam prý měli své sklady slovanští kupci, prošli jsme kolem dóžecího paláce, podívali jsme se a taky si vyfotili Most vzdechů. Je to prý nejfotografovanější most v Benátkách. Spojuje dóžecí palác s budovou, kde bývalo vězení. Odsouzenci, kteří si vyslechli ortel smrti, po něm přecházeli a naposledy se mohli podívat na svět.
Uličkou jsme prošli na náměstí Svatého Marka s bazilikou sv. Marka v průčelí. Náměstí jsem znala z fotografií nebo z televizních záběrů, přesto jsem byla uchvácena. Nemám slov, abych popsala své dojmy. Denně náměstím údajně projde 50 000 turistů (po Karlově mostě prý projde denně 35 000 turistů, což taky není málo). Benátky si taky oblíbil Napoleon, na náměstí Sv. Marka nechal postavit jedno palácové křídlo, dodnes se tomu říká Napoleonův palác.
Když jsem u Napoleona, vrátím se k historii. Nebudu nic dlouze popisovat, vše o Benátkách je možné si přečist. Jenom krátce - Benátkám vládl od pradávna (nechci unavovat letopočty, ale bylo to ještě před příchodem věrozvěstů na Velkou Moravu) dóže. Benátky byla už tehdy republika a dóže je něco jako vévoda, který byl volen. O dóžeti jsem se rozepsala proto, že poslední dóže v roce 1797 předal Benátky bez boje císaři Napoleonovi. Chtěl tak město uchránit před zničením. Vzpomněla jsem si na prezidenta Háchu. Řešil tehdy stejné dilema.
Projeli jsme se gondolou, lodí, které říkají městské taxi. Provezli nás Canálem Grande, sraz jsme měli opět na náměstí sv. Marka. Prohlídku baziliky jsem si nemohla nechat ujít, byl to zlatý hřeb našeho zájezdu. Jsou tam uloženy ostatky sv. Marka a zlatý hřeb to byl doslova - vnitřní stěny byly zlatem obkládané a nejen to, množství nádherných mozaik, soch a obrazů, to se nedá popsat, to se musí vidět.
Neodpustím si ještě něco z historie. Ostatky sv. Marka byly převezeny z Alexandrie, kde je křižácí „zprivatizovali“. Aby je převezli přes egyptské hranice, traduje se, že je zalili do vepřového sádla. Měli tak jistotu, že se jich muslimové ani nedotknou.
Byla jsem zájezdem nadšená a každému jej doporučuji. Spojte pobyt u moře s poznáváním starobylých památek!
| Můj tip na dovolenou či výlet - velká letní soutěž o pobyt v Česku. Napište do rubriky Moje cestování, kde jste byli, co se vám na dovolené či výletě líbilo, jak jste byli spokojeni se službami – ubytováním, stravováním, průvodci, delegáty cestovních kanceláří. Popište, co bylo na navštíveném místě nejzajímavější, co stojí za to vidět, ale i to, co se vám nelíbilo a co byste nedoporučovali. Článek nadepište Můj tip na dovolenou. Všechny příspěvky budou 30. září slosovány a vítěz vyhraje třídenní pobyt v některém z českých penzionů. Více informací zde |
